Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne.
Ž 40,18 (K)
A naděje neklame.
Ř 5,5
Někteří lidé se od Boha odvracejí. Ti úspěšnější netrpí nouzí a ve své ješitnosti jsou přesvědčeni, že všeho dosáhli pouze svou vlastní chytrostí. Tak k čemu by jim byl Bůh, když si vše dokážou zařídit sami? Ti méně úspěšní odmítají Boha se slovy: „K čemu je mi Bůh? Vždyť mi nepomohl, když jsem to potřeboval. Nechal mě žít v bídě. Dopustil, abych onemocněl.“ Bůh přitom nezapomněl na nikoho. Má však s každým z nás své záměry, které jsou nám skryty. Tak se stává, že jeho záměry nechápeme. Nikdo neví, co ho v budoucnu čeká, a proto bychom se neměli od Boha odvracet. Vždyť on jediný řídí naše osudy a má moc je změnit. Kolikrát se to stalo, ze svého okolí takové případy známe. Ti úspěšní o svůj majetek nebo zdraví přijdou, těm méně úspěšným se může „náhodou“ osud změnit k lepšímu.
Bože, vždy jsem na tebe spoléhal a spoléhat budu; prosím, neopouštěj mne.
Ez 11,14–20 * Ga 4,1–7
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
