Dáša Pospíšilová je zralou ženou, matkou dospělých dětí a manželkou pastora. Pracuje jako učitelka. V týmu dalších žen pořádá akce FIKA, podpůrná setkání pro ženy.
Co podle Tvého mínění dnes ženy nejvíce potřebují?
Kdybych se měla „odpíchnout“ od toho, co potřebuji já, tak asi vědomí, že jsem milovaná, že na mně někomu záleží a že ať už přijde do mého života cokoliv, nebudu na to sama. Myslím, že ostatní ženy to mají podobně, aspoň ty v mém okolí to tak vnímají. A asi i vědomí, že nemusíme být dokonalé, aby nás lidé přijímali a vážili si nás. Vědomí, že náš život má smysl a je pro někoho důležitý.
Co se změnilo ve společnosti a v církvi?
Určitě „postavení“ ženy a její hodnota. Myslím, že už dávno nejsou ženy vnímané jen jako domácí puťky, ale tím jak je jich stále víc ve vedoucích funkcích, službách, vnímá je společnost a v poslední době, věřím, i církev, jako někoho, kdo má společnosti i církvi co dát. Díky tomu, že ženy vidí věci někdy z jiného úhlu, už nejsou vnímány jako konkurence, ale spíš jako někdo, kdo může obohatit náš pohled na svět. A taky možná přijít s myšlenkou, která by chlapy nenapadla ☺
Co mohou ženám poskytnout společná setkání?
Myslím, že je to hlavně možnost sdílet své starosti i radosti. Prostor, kde se mohou na chvíli zastavit, odložit svá břemena, cítit se přijaté, vidět, že i druhé ženy občas zápasí a nezvládají, možnost se znovu nadechnout a jít dál povzbuzená a občerstvená. To je samozřejmě ideál a sama z vlastní zkušenosti vím, že společná setkání žen mohou být i místem, kde zakoušíme bolest a zklamání, možná právě kvůli tomu jak jsme citlivé a vnímavé, ale nesmí to být to poslední, co se nám děje. Můžeme se pak učit odpouštět, přijímat uzdravení a vnitřně proměněné jít dál o trochu silnější.
Poradila bys, jak na to, aby to nebylo jen kafe a buchty?
Pokud nechceme, aby naše společná setkání byla jen o tom, musíme do nich vnést duchovní rozměr. Věřím, že je důležité vnímat, kde se v tom všem našem povídání nachází Bůh, jeho láska, jeho moc zasáhnout i tam, kde si nevíme rady, naděje, která nás může přenést i přes ta nejtěžší období. Může to být povzbuzení ve formě biblického verše, vlastní zkušenost víry anebo modlitba, ve které vše Bohu svěříme a necháme ho dál jednat. Pak to nebude jen kafe a buchty.
Jak ty sama nejraději odpočíváš a čerpáš?
Úplně nejraději sedím ve svém oblíbeném křesle a jenom „jsem“. Někdy si k tomu vezmu knížku, někdy poslouchám hudbu nebo zajímavý podcast, ráda se modlím a probírám svůj život s Bohem. Když je prima počasí, vyrážím na vzduch, na procházku, na kolo, nebo jen tak courám…
Dodržujete doma šabat?
Dřív jsem slovo šabat nejen nepoužívala, ale hlavně ani nepraktikovala. Před pár lety mě ale zastavila nemoc a těžké životní okolnosti a já musela svůj postoj a priority přehodnotit. Dnes už svůj odpočinek „plánuji“ a snažím se do něj vtáhnout i svého muže, i když se mi to ne vždy daří. Klasický židovský šabat nedodržuji, ale minimálně jeden den v týdnu si plánuji „volno“, kdy trávím čas činnostmi, které mě těší, nebo prostě jen odpočívám. Ve svém věku už si to umím užít!
Máš i v průběhu roku období, kdy jsi aktivnější a období, kdy potřebuješ odpočinku více?
Určitě! Myslím, že zima je přirozeným obdobím, kdy i příroda odpočívá a tak i já jsem docela zpomalená a snažím se na sebe „netlačit“. Ožívám zase na jaře, spolu s přírodou, kam častěji vyrážím. Ale díky své zkušenosti se snažím i průběhu roku vnímat potřeby svého těla i duše a klidně vypnu i za slunečného dne, kdy všechno kolem zve k procházce. Prostě vím, že nemusím.
Jakou roli ve tvém životě mají přítelkyně?
Velkou! Bez věrné přítelkyně bych mnohá období ve svém životě jen těžko zvládla. Díky Bohu za všechny, které mě vždycky vyslechnou, povzbudí, často řeknou i slova, která jen nerada slyším, ale vždycky vím, že jsou míněná upřímně a mohou mě někam posunout. A takovou roli by měli hrát všichni dobří přátelé.
Používáš sociální sítě?
Používám, ale minimálně. Vnímám, že je důležité se občas kouknout do online světa svých „přátel“ a někdy také dát o sobě vědět nebo sdílet, co je pro mě důležité, ale dokážu si svůj život bez sociálních sítí úplně klidně představit.
Co bys vzkázala čtenářkám pro povzbuzení?
Chtěla bych vzkázat hlavně těm, které si možná právě teď připadají samy a bez pomoci, aby se chtěly právě takovou přítelkyní, kterou by rády měly, samy stát. A když se rozhodnou, věřím, že život jim tu bezva kámošku, která jim chybí, určitě nějak pošle.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 2. dunna 2026 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
