Mnohým je C.S. Lewis drahý kvůli hřejivému světu Letopisů Narnie a logické přesnosti knihy K jádru křesťanství . Sám Lewis však za svůj skutečný „mistrovský kus“ považoval dílo „Dokud nemáme tvář“ – temné převyprávění jednoho dávného pohanského mýtu.
Kniha představuje řeckou báji o Kupidovi, zvaném též Erós či Amor, a Psýché (původní mýtus vyšel ve slovenském překladu a v českém veršovaném pohádkovém převyprávění Kamila Bednáře z pohledu Psýchiny sestry Orual). Příběh, zasazený do ponurého města Glome, je neobvyklý a těžký. Mnohobožství je normální věcí a utrpení je všudypřítomné. Orual v románě obviňuje bohy, že dopouštějí tolik bezpráví. V závěru si Orual uvědomuje svou vlastní podlost a poté umírá.
I když kniha vyšla před sedmdesáti lety, je mezi Lewisovými pracemi stále poměrně neznámá. Proč tomu tak je, mi dochází po jejím přečtení a poté, co jsem absolvoval přednášky Petera Kreefta, které pak byly vydány jako komentář k tomuto románu. Tu a tam lidé knihu čtou jako bizarní vyprávění založené na neméně temné báji.
Avšak navzdory svým podivnostem – nebo snad právě kvůli nim – promlouvá tato kniha do našich moderních dilemat. Přináší totiž nejlepší Lewisovy odpovědi na dvě otázky: na problém zla a na problém skrytosti Boha.
Problém zla
O problému zla psal Lewis často. Jeho nejpopulárnější odpověď najdeme v knize K jádru křesťanství:
Mým argumentem proti Bohu bylo, že se vesmír zdá být velice krutý a nespravedlivý. Jenže jak jsem na ten pojem spravedlivý a nespravedlivý přišel? . . . Právě uprostřed svého úsilí dokázat, že Bůh neexistuje . . . jsem zjistil, že mne to nutí předpokládat, že jedna část reality – totiž moje představa spravedlnosti – dává naplno smysl.
Zatímco tato odpověď je logicky důsledná, kniha Dokud nemáme tvář nabízí něco, co je založeno spíše na zkušenosti. Orualin život v městě Glome určuje bolest a ztráta. Zakouší špatné jednání ze strany otce, ztrácí milovanou sestru a zamilovává se do Bardii, ženatého kapitána své palácové stráže, s nímž nikdy nebude moci být. Orual svou bolest zakryje a – doslova – ji zamaskuje. Není zdaleka tak krásná jako její sestry, a proto, jakmile se stane královnou, začne si natrvalo zahalovat tvář závojem. Stává se symbolem moci, autority a zastrašování.
Uvědomí si však, že její láska k Psýché a k Bardiovi je láska sobecká, majetnická. Ve své touze trávit více času s Psýché odlučuje svou sestru od jejího manžela. A ve své touze být s Bardiou zahltí kapitána povinnostmi tak, až jej to dožene k smrti. Protože láska, kterou cítí k lidem, je sobecká, úplně je svým cítěním zničí.
Lewis ukazuje, že hřích je láska, která vybočila z řádu. Každá lidská láska, pokud ji neřídí láska Boží, se stává modlou. Pouze skrze sebeobětavou lásku Boží jsme schopni stát se lidmi, kteří milují nesobecky.
Toto předefinování zla vede Orual k tomu, aby se nad svou stížností vůči bohům zamyslela znovu. Když se táže svého mentora, zda jsou bozi nespravedliví, odpoví jí: „Ach ne, dítě. Co by se s námi stalo, kdyby byli takoví?“ Lewis ukazuje, že zlo není jen realitou mimo nás, nýbrž i chorobou v srdci každého člověka. Kdyby bohové zcela vykořenili zlo, museli by kvůli Orualinu hříchu zlikvidovat i ji. Bůh zlo úplně neodstraňuje, protože nás má rád a je k nám milosrdný.
Problém Boží skrytosti
Když si Orual uvědomí svou vnitřní porušenost, poznává, proč bozi tolerují zlo; nevysvětlí jí to však jejich mlčení. Chce – podobně jako Jób – s božskou mocí mluvit, aby získala vysvětlení svého utrpení. Pokud se bohové nehodlají vypařit, mohli by se přece zjevit a říci nám, co chtějí.
To, co zde Orual nastoluje, je problém Boží skrytosti. Proč je tak těžké Boha najít?
To je dnes jeden z nejpopulárnějších a nejzákladnějších předmětů a cílů teismu. Při četbě románu Dokud nemáme tvář se nám ujasní, že se Lewis s touto otázkou hluboce potýkal. Začal tu knihu původně psát v době, kdy byl nevěřící a trápil ho problém domnělé Boží nepřítomnosti. Dokončit dokázal toto dílo až poté, co se stal křesťanem.
Podobně si Orual důvod, proč jí božská přirozenost zůstávala skryta, uvědomí teprve tehdy, když zažije cosi jako obrácení. Když stojí před bohy, přednáší všechny své stížnosti – a bozi poté, co ji zastaví, nepromluví. Jejich mlčení je však milosrdenstvím, nikoli trestem. Orual přichází s vysvětlením: „Došlo mi, proč k nám bohové nemluví otevřeně, ani nám nedovolují odpovídat. … Jak se s námi mohou setkat tváří v tvář, dokud žádné tváře nemáme?“
Důvodem, proč se s Bohem nesetkáváme tváří v tvář, je skrytost naší tváře – ne té jeho. Nosíme masky, abychom zakryli své vady, a setkat s Bohem se můžeme teprve tehdy, když nám závoj spadl. Abychom mohli vidět jeho tvář, musejí být nejprve zjeveny naše skutečné tváře se všemi jejich kazy.
Původně Lewis knihu nazval Bareface (Nenalíčená tvář – tvář v přirozené podobě; učinil tak jednak z podnětu vydavatele, aby si ji nepletli s westerny, kde to znamená drzou tvář neskrývající úmysly, jednak v novém názvu shledal hlubší smysl – pozn. překl.). Ten titul sedí. Nejniternější, základní kontroverzí lidské duše je pomalý a bolestný proces odkládání našich masek. Závoj sebeospravedlnění je nutno nahradit pokáním. Než bude Oral moci spatřit Boží krásu, musí si uvědomit vlastní vnitřní ošklivost.
Temnota a obskurní ovzduší románu „Dokud nemáme tvář“ mu dodává trvalou sílu. Lewis ukazuje, že musíme nejprve přiznat svůj hřích a teprve pak se můžeme doopravdy setkat s Bohem. Teprve po vyznání našich kazů můžeme spatřit jeho tvář. Knihu Lewis uzavírá slovy: „Teď už vím, Pane, proč od tebe nepřichází odpověď. Ty sám jsi odpovědí. Před tvou tváří otázky umírají a mizí. Jaká jiná odpověď by byla dostatečná?“
Kyle Tucker (magistr teologie z Jižního baptistického teologického semináře) slouží jako pastor sboru City on a Hill Church Brighton v Bostonu ve státě Massachusetts. V současné době pracuje na svém doktorátu z duchovní služby na vysoké škole Wheaton College. S manželkou Alex žije v Bostonu. Můžete jej sledovat na X, na Instagramu a prostřednictvím jeho neziskové organizace The Center for Gospel Renewal.
Zdroj: The Gospel Coalition, překlad Ivana Kultová, 2. října 2026, ilustrační foto: Ernie A. Stephens, Unsplash
