Český parlament uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele

PRAHA/JERUZALÉM – Podle izraelského velvyslance v České republice Daniela Merona většinové rozhodnutí poslanecké sněmovny uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele odráží vůli českého lidu. „Rozhodnutí odráží zvláštní vztah mezi těmito dvěma zeměmi, dvěma národy, zlatou Prahou a Jeruzalémem ze zlata,“ komentoval Meron pro deník Maariv úterní vyjádření české poslanecké sněmovny k rezoluci UNESCO o Jeruzalému.

Českým poslancům ve středu 24. května večer poděkoval i izraelský premiér Benjamin Netanjahu. „Rád bych poděkoval českému parlamentu za rozhodnutí nesouhlasit s rezolucí UNESCO, která neuznává izraelskou suverenitu nad Jeruzalémem,“ řekl Netanjahu během své řeči na Muničním vrchu během oslav 50. výročí znovusjednocení Jeruzaléma. „Češi nám kdysi dali české pušky a tehdy to byl začátek boje. Dnes je to také známkou antagonistického boje s rozpoznáním jednoduché věci,“ pokračoval izraelský předseda vlády.

„Parlament v Praze vyzval svou vládu respektovat postavení Jeruzaléma jako hlavního města Izraele a také navrhl zastavit jakékoliv další placení členských příspěvků UNESCO, pokud bude organizace i nadále politicky diskriminovat Izrael. Je to správné, úctyhodné a odvážné rozhodnutí, které by ostatní měli následovat,“ prohlásil Netanjahu.

Izraelský premiér rovněž zmínil, že Československo poskytlo roku 1948 Izraeli výzbroj, zatímco západní země uplatňovaly na nově zrozený stát Izrael, který se bránil invazi vojsk pěti arabských zemí, zbrojní embargo.

 

Židovský tiskový informační servis
Foto: Pixabay

8 Komentáře

  1. Představte si, že máte krásný starodávný dům, zděděný od Vašich z generace na generaci už po mnoha staletí. Najednou se k vám ubytují osadníci, kteří tvrdí, že před dvěma tisíci lety ten dům patřil jim. Obrátit se na soud, ten Vám řekne, že polovinu Vašeho domu jim musíte přenechat. Pokusíte se vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyhodit je, avčak oni jsou silnější. Nakonec se začnou roztahovat. Už nejsou pouze v polovině domu, kterou jim přiřkl soud, už zabírají tři čtvrtiny Vašeho domu a pomalu Vám obydlují dům celý. Opět se obrátíe k soudu, ten sice stanoví, že osadníci se mají vrátit na svoji půlku, avšak oni to odmítnou respektovat, ignorují rozhodutí soudu a Vám s eještě smějí do tváře. Vaši příbuzní žijící okolo Vás sice mravně podporují, ale z osadníků mají sami strach. A ti, co bydlí dále, osadníkům otevřeně a nekriticky fandí…
    Takto tento spor vidí a takto se cítí palestinci. Základem nenásilné komunikace je ptát se, jaké potřeby a pocity má ten, s kým komunikuji a potvrdit je. Ne odsouhlasit, ale potvrdit, to jsou dvě různé věci. Jestliže ignoruji pocity a potřeby toho, s kým komunikuji, nemohu se s ním nikdy dohodnout. To koneckonců učí i Pán Ježíš s tím, že nás volá k lásce ke svým nepřátelům. Nemlžeme naslouchat pouze jedné straně, Je třeba slyšet i stranu druhou. Bezkritickou a slepou podporou Izralei nepomáháme, ale poškozujeme je. protože je utvrzujeme v jejich slepotě k pocitům a potřebám palestinců.
    Jak říkal Martin Luther King: Když bojujeme proti segregaci, nebojujeme proti bilým, ale pro bílé. Protože segregace poškozuje jak černé, tak bílé. Černým dává umělý pocit podřízenosti a bilým umělý pocit nadřazenosti. O to jde i v palestinsko – izraelském konflitku. Tím, že bezkriticky podpoříme jednu stranu, tak ji nepomůžeme ani k míru, ani k požehnání.
    Mezinárodní autorita, OSN, rozdělila v roce 1947 sporné území mezi židy a palestinci. Není světské autority, která by nebyla od Boha. To platí i o OSN. Pravda, nerozdělila to ideálně, ale aspoň nějak, nic lepšího nemáme. Dejme tedy palestincům, co patří palestincům a židům co patří židům. Nechť vzniknou dva státy v hranicích z roku 1947 a nechť bezpečnost Izraele garantuje mezinárodní společenství, nechť se Izrael přestane spoléhat sám na sebe, na své vlastní síly a stane se členem například NATO.
    Ale naslouchejme. Ne pouze jedné straně, ale stranám oběma. Jenom tak požehnáme Izraeli a dopomůžeme mu k míru. Bezkritickou slepou podporou Izraeli nežehnáme, ale škodíme ji…

    Odpověď
    • Souhlasím naprosto s hlasem po lásce a respektu nejen k židům, ale i k palestincům. Nedovedu si ale rozhodně představit vznik dvou států na území, které není vojensky hájitelné. A nedovedu si představit, že by Izrael mohl spoléhat na kolektivní záruky bezpečnosti. Být členem NATO nemůže, Chyběla by k tomu politická vůle evropských členů…Umíte si představit Turecko, jak hlasuje pro? Nebo Francii s velkou muslimskou menšinou jak tam posílá vojáky bojovat na Golany? Nebo české stíhače jak tam vyrážejí? NATO je natolik nepružné, že by to nešlo ani technicky. Než by parlamenty odhlasovali vyslání vojsk, už by dávno bylo dobojováno.

      Odpověď
      • V roce 1990 také mezinárodní společenství neochránilo Kuvajt před Irákem, ale při následné rozhodné mezinárodní akci se Irák musel stáhnout. Jaderný arzenál zemí NATO je dostatečně odstrašující silou.

        Pokud by hranice z roku 47 nebyly hájitelné, pak by Izrael prohrál hned první válku s araby. Coz se evidentně nestalo. Tehdy nikoho z izraleské strany nenapaldo, že by hranice nešly bránit, nikdo nic nebalil dopředu..

        Chce-li EU a NATO včetně USA hrát nějakou roli při mírovém procesu, musí i oni něco nabídnout . Členství v NATO nebo v EU. Kdyby USA zatlačilo, tak by i turecko souhlasilo. Turecko mnohem vice potřebuje státy NATO a EU než naopak. A osobně bych radši měl v NATO Izrael, než Erdoganovo Turecko.

        Mezinárodní záruky bezpečnosti Izraele prostě musí být součástí blízkovchodní dohody, jinak to nemá cenu. Froma těchto záruk je už věcí vedlejší.

        Ale k ničemu takovému nedojde, nebude-li tu tlak veřejnosti. Jak na své vlády, tak i na Izrael a Palestinu. Bezkritikcá podpora Izraele ničemu nepomůže.

        Odpověď
      • To, co však nyní ohrožuje nejvíce bezpečnost Izraele, nejstou teroristé, tunely, rakety, sebevražední útočníci, ale pocity nepsravedlnosti, ponížení, nenaslouchání, v podstatě znásilnění, které dnes zažívají palestinci. Frustrace z nenaplněných potřeb a pocitů, které nikoho nezajímají. O tom je Moslowova pyramida potřeb.

        Když Izrael naplní tyto potřeby a potvrdí tyto pocity, udělá pro svou bezpečnost nejvíce za posledních 70 let

        Odpověď
  2. A Izrael nesmí své vlastní bezpečnostní otázky řešit na úkor jiného státu či národa. Protože pak otevíráme pandořinu skřínku. Jestliže Izrale pro své bezpečí může okupovat Palestinu, proč ne třeba Rusko Krym. O nedostatečnosti svých hranic argumentovali i němci a dostalo je to až před Moskvu, Leningrad a Stalingrad.

    Odpověď
  3. Mimochodem, mnoho státu má „nebránitelnou hranici“. Taková Belgie byla v obou světových válkách smetena Německem během pár dnů. Naše hranice vůči Polsku nebo Slovensku také není zrovna nepropustná zeď. Ale to neznamená, že se to může řešit okupací sousedních území. Opačná cesta je správná. Integrace a přátelství,

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář