Církev by měla mít podle Halíka roli terapeuta i pro nevěřící

Praha – Rozvíjení terapeutické role náboženství a prevence jeho destruktivních podob je jednou ze snah mezinárodní sítě teologů, kterou spoluvytváří český katolický kněz a teolog Tomáš Halík. Shromáždili podněty z 55 zemí všech kontinentů, jedním z nich je připravovat na budoucí roli církve ve společnosti.

„Kaplani v armádě, na univerzitách, v nemocnicích, na letištích či ve věznicích nejsou jen pro zbožné, ani tam nelapají další ovečky do svého stáda. Jsou připraveni sloužit všem, protože každý člověk má svůj duchovní život a duchovní potřeby,“ řekl Halík v rozhovoru s ČTK.

Duchovní život je trvalé hledání smyslu svého života a smyslu aktuálních situací v životě, zvláště těch hraničních. „Duchovní služba si musí osvojit jazyk, jemuž rozumí i nevěřící – ale zároveň musí rozumět i ‚víře nevěřících‘ a vědět, že čistě sekulární jazyk v některých situacích nestačí,“ míní. Dává zapravdu německému filozofovi Hansi Jonasovi v tom, že pokud lidstvo chce ochránit svět před destruktivními silami, neobejde se bez znovuobjevení kategorie posvátného. „Lidé, jimž není nic svaté, jsou nebezpeční druhým i sobě,“ uvedl Halík.

Halík říká, že projekt je inspirován myšlenkou papeže Františka, že církev má být „polní nemocnicí“. „Má rozvinout terapeutickou roli víry, věnovat se diagnóze, prevenci a léčení oněch ‚infekčních nemocí a patologických závislostí‘ v současné společnosti, k nimž patří populismus, šovinismus, xenofobie a náboženský fundamentalismus, včetně zneužívání náboženských symbolů, rétoriky a emocí k šíření strachu, nenávisti a ospravedlňování násilí,“ vysvětluje.

Zabývá se mezináboženským dialogem – ten je pravděpodobně dnes nejvíce potřeba mezi křesťanstvím a islámem. Mezi Halíkovy výzkumné projekty patří výměna zkušeností křesťanů a muslimů s proměnami, které přináší globalizace – tedy například s evropskou verzí islámu a asijskou a africkou verzí křesťanství. „Západní transformace islámu je nejen intelektuálně a spirituálně zajímavá, ale i politicky důležitá,“ míní. Klíčový je podle něj výklad a interpretace koránu.

„Místo primitivně doslovného čtení vzít v úvahu dějinné a kulturní okolnosti vzniku textu a rozlišit stupně závaznosti pro současného člověka. To může islám proměnit podobně, jako se zásadně po osvícenství změnil vztah křesťanů k bibli a křesťanství vůbec,“ říká Halík. Interpretovat základní náboženský text je podle něj lehčí u bible, kde tradice výkladu sahá až k rabínům a teologům rané patristiky, než u koránu, u něhož muslimové dlouho vůbec nepřipouštěli lidské autorství.

K většímu prolnutí muslimů se západní civilizací podle něj dojde, ať si to lidé budou přát, nebo ne. Proces prolínání světů nezastaví betonové zdi – důležité ovšem je, jak bude vypadat, domnívá se. „Dnes je ještě otevřená celá škála možností. Ovládnou-li mozky Evropanů demagogové typu Okamury, Konvičky a podobných, pak se schyluje k tragické konfrontační variantě,“ varuje. Otázka podle něj nestojí, zda islám na Západě bude, či ne, nýbrž jaký islám tu bude – a to je dnes ještě možné ovlivnit. „Nejen jedna země, ale celá planeta je naše – ovšem naše společná. Kulturní a náboženská pluralita světa je nezvratný fakt, z rybí polévky ryby už neuděláš. Místo hysterie a paniky se musíme učit s ní a v ní žít,“ doporučuje.

Autor: ČTK  Foto: Wikimedia Commons