David Floryk: Jak chutná Petersonova protilátka proti chaosu?

Jordan Peterson. Nelze jej dnes téměř minout, zvlášť považuje-li se člověk za konzervativně smýšlejícího intelektuála. Profesor Peterson, přednášející psychologii na universitě v Torontu, se během několika let stal vskutku fenoménem. Shlédl jsem řadu jeho videí, nastudoval jeho kauzu týkající se svobody slova v Kanadě tváří v tvář genderistické levici, prokousal se jeho tlustou knihou o 12 pravidlech. Podtrhl jsem si řadu pasáží, mnohé při četbě shledal hodným pozornosti, ba zapamatování. Nyní, když po čase první vlna mého nadšení odplynula, ohlížím se, co z čteného ve mně zůstalo a stojí za podržení.

Mnohé z Petersonových pravidel jsou nepochybně banality, ba samozřejmosti, jak namítají kritici. Našinec ovšem, poučený Chestertonem, dobře ví, jakou odvahu vyžaduje opakovat samozřejmosti v časech, kdy nic není samozřejmé. Nicméně, ano: Mluvte pravdu, naslouchejte, berte věci vážně, jednejte poctivě. Žádné kontrarevoluční návody, spíše banální lidová moudra. Častokrát tyto prosté teze autorovi slouží jako odrazové můstky k mnohastránkovým esejím, kterými se snaží oněm banalitám vytvořit kontext, v němž by dávaly smysl – a tento smysl ilustrovat mozaikou postřehů z biologie, psychologie, filosofie či náboženství. Myslím, že právě tato „omáčka“ je v knize nejpodstatnější – právě jejím prostřednictvím Peterson vysvětluje, jak a proč stojí zato si ony banální životní moudrosti osvojit, a proč a jak a v jakém smyslu se mohou stát onou – v podtitulu knihy slibovanou – „protilátkou proti chaosu“.

Zdá se, že Petersonovým klíčovým tématem je zodpovědnost. Podívat se pravdě do očí a převzít odpovědnost za svůj život, jednat sám se sebou jako s někým, na kom vám záleží. Naučit se jednat jako dospělý, což znamená vzít na sebe zodpovědnost za důsledky svých vlastních činů. Peterson zve své čtenáře a posluchače, aby přijali realitu takovou, jaká je – a nevyhnutelnou součástí tohoto světa, součástí našeho života, je zlo a utrpení. To je, v jistém smyslu, základní autorovo filosofické východisko. Utrpení je potřeba vzít na vědomí, akceptovat je a čelit mu – ne si před ním zakrývat oči, naříkat nad ním a házet vinu na všechny kolem. Je potřeba převzít zodpovědnost za vlastní život, včetně utrpení, které nutně přináší, čelit mu – a krůček po krůčku je umenšovat, všude tam, kam dosáhnu ve svém bezprostředním okolí.

„Stát rovně s rameny dozadu není jen otázkou držení těla. Nejsi jenom tělem. Jsi i duchem, psyché. Jakmile vypneš hruď, přestaneš se hrbit i metafyzicky. Stát rovně znamená dobrovolně zdvihnout břímě Bytí. Tvá nervová soustava se začne chovat jinak. Už se nebudeš jen barikádovat před katastrofami. Začneš čelit výzvám. Když spatříš draka, nesesypeš se strachy. Budeš se prát o své místo ve společenském žebříčku a o své teritorium. Rovně s rameny dozadu stojí lidé, kteří přijali onu hrozivou zodpovědnost za život. Kteří se rozhodli začít měnit chaos možností v obyvatelný řád.“

Ano, zní to trochu jako starý dobrý existencialismus: promlouvat do temnoty, Sisyfos a tak podobně…Peterson ostatně svou inspiraci Nietzschem neskrývá, avšak, kupodivu, cituje z něj vesměs myšlenky, které povrchní existencialisté obvykle přehlédli! Ne, takto lacino se s Petersonem nevyrovnáte!

„Berte na sebe svůj kříž…“ – nejsem si jist, zda právě tato věta v knize zazní či nikoliv, mnohokrát a v mnoha souvislostech v ní totiž autor cituje Starý i Nový Zákon, nicméně i kdyby tam nestála, myslím, že ten obraz docela vystihuje, co chtěl autor říci.

Cesta dolů je snazší, než cesta nahoru. Neřest je snadná, selhání je snadné. Je snazší nenést břemeno, nemyslet, nedělat, nestarat se, odložit na zítra to, co by se mělo udělat dnes.

Peterson je na své čtenáře i posluchače náročný, nikoho nešetří. Jistě, mluví především k vysokoškolákům, ale zdaleka nejen k nim. Oslovuje především muže – a jako dobrý, ale náročný otec, hodně toho po nich chce, hodně od nich žádá, hodně od nich očekává: v mravním ohledu, v psychologickém, ale i v myšlenkovém, intelektuálním. Chrlí na ně odkazy z literatury, vědecké postřehy, biblické texty, cituje Nietzscheho, rozvíjí a domýšlí Jungovy psychologické obrazy. Jistě, někdy nevyhnutelně zjednodušuje, ale posluchačům nic neulehčuje, nesnižuje laťku, naopak očekává, že jej budou v myšlenkách sledovat, že mu porozumí, že na to mají. Bere vás jako partnery, které nepoučuje, ale před kterými rozvíjí své vlastní uvažování, do kterého je zve. Vskutku intelektuální výzva svého druhu, nesnadná, sám jsem si musel některé pasáže pustit opakovaně, nevšední zkušenost, ale kdo jiný vám dnes tohle nabídne? Kdo jiný s vámi takhle jedná? Ne jako s blbcem, ne jako s dítětem, ale jako s mužem, který má na to, aby nahlédl a porozuměl?

Nemůže to být jakási intelektuální iniciace, uvedení do dospělosti, které tak naléhavě dnes mnozí, zejména mladí muži, postrádají? Nemůže toto být oním tajemným důvodem, proč se zdá, že mezi zástupy těch, kteří fascinovaně sjíždějí Petersonova videa, právě mladí muži převažují?

Další postřeh. Peterson ve svých textech dělá něco, co dnes rozhodně není zvykem: Bere náboženství vážně, mluví o něm otevřeně a bez ostychu, mluví veřejně o svých vlastních názorech na ně, i o svých nejistotách, považuje náboženství a víru za něco samozřejmého, ba co víc, za něco v životě podstatného, přinejmenším v psychologickém smyslu skutečného. Zcela vážně studuje biblické texty, v jejich starodávných příbězích se domnívá nalézat pravdu o člověku, možná ne nutně pravdu metafyzickou, pravdu o Bohu, v mluvení o té je coby psycholog zdrženlivý, nicméně zdá se, že Bible je pro něj „v nějakém smyslu“ pravdivá. V jakých všech smyslech pravdivá být může či ne a co to znamená, zůstává v knihách i videích nezodpovězenou, otevřenou otázkou, ale proč se nad tím ošívat? Lepší cestou je nechat na kraji talíře to, co je z autorových myšlenek ještě „nedopečené“ a vychutnat si, co je k snědku. A je toho tam hodně!

I o náboženské víře Peterson hovoří způsobem, který ani nám křesťanům nezní úplně cize: „Víra není prohlášení souhlasu se souborem faktů, ale ochota něco vyjádřit, stát se něčím, vsadit svůj život na něco… Víra znamená dobrovolné přijetí odpovědnosti – odpovědnosti za sebe sama, za rodinu a za stát. V této odpovědnosti, a nikoliv v nárocích a právech, spočívá samotný Význam – význam, který činí život snesitelným.“ Nu, možná tam nezazní úplně všechno, co bychom rádi slyšeli, ale což to chápat jako pokus někoho, kdo sám hledá, co to znamená, jako pokus přetlumočit moderním jazykem aspoň něco z toho tak, aby tomu náš současník rozuměl?

Pokud s někým nesouhlasíte, varuje Peterson, „můžete být v pokušení příliš zjednodušit jeho tvrzení, případně je parodovat nebo překroutit. Taková hra je ale kontraproduktivní a jejím účelem je poškodit toho, kdo vám oponuje, a neoprávněně tak vylepšit svůj status“.

Chci si na toto pokušení dávat pozor, proto přespříliš nevysvětluju, jak to autor myslel, ale zvu, ať se s ním každý poměří sám. Určitě ještě má čím překvapit!

 

Psáno pro KONZERVATIVNÍ LISTY Datum: 6. března 2020  Foto: Wikimedia Commons – Jordan Peterson 

Tags: ,

25 Komentáře

  1. Vhodná kombinace Bible či přímo použití Božího jména s nějakým lidským odvětvím nebo v tomto případě s úvahami s intelektuálním nebo psychologickým zaměřením na problémy lidské existence, má přímo kouzelnou moc a dodává punc pravdivosti. Jistě ne bezúčelně se o toto spojení opírá hnutí New Age, astrologie, numerologie a jiné okultní vědy. Ano, neznám celkově Petersenovo dílo a jeho aktivity, ale podle shlédnutí několika ukázek videí na You Tube s českými titulky, silně mi připomínají světské evangelium prosperity.

    Odpověď
  2. Z toho mála, co jsem ohledně Petersona načetl a naposlouchal ( nechci si přeplnit mysl ) mě nejvíce oslovilo jeho poselství univerzitním studentům : život je těžký a vy chcete žít jak v bavlnce. Podívejte se jak tvrdě musí lidé pracovat, aby společnost fungovala jako doposud.
    Jinak z jeho postojů cítím sociální darwinismus. A pokud už se v současnosti vyjadřuje k širokému spektru témat, nedivím se univerzitám, že si hájí výsledky své práce před invazí intelektuálního predátora. Takže si klidně vezmu z Petersona pár dobrých postřehů a pak už se za něj mohu jen modlit, aby neskončil jako “ chytrák pro blbý „, jak už je svými oponenty nazýván.
    P. S. V angličtině jsem četl recenzi křesťanského psychologa a velmi košatou diskusi. Obojí kultivované a plné dobrých postřehů, ve vyznění spíše kritickém. Pokud se mi podaří ještě zprovoznit starý notebook, kde ten článek mám v history, dám sem odkaz.

    Odpověď
  3. Pan Peterson, jak vyplývá z článku , nepochopil hlavní poselství Bible, kterým je evangelium Ježíše Krista. Pokud je Bible pro něj jen „v nějakém smyslu pravdivá“ tak si pan psycholog nejspíš více rozumí s uvedenými pány Nietzschem a Jungem, s těmito otevřenými nepřáteli křesťanství. Zkrátka, vybírá si z Písma jen to, co se mu hodí do jeho agendy.

    Jak potom, jako celek, v jakém smyslu, mohou být jeho myšlenky pro křesťana „k snědku“?

    Odpověď
    • Pane Arone, vy jste ještě nikdy nepřečetl nic pravdivého či jinak hodnotného v textu někoho, kdo dosud zcela „nepochopil hlavní poselství Bible“? Nekřesťané nemohou mít v ničem pravdu, nemohou některou část Božího světa nahlédnout pravdivě, ba možná i pravdivěji, než křesťané? Skutečně to tak vidíte? A co třeba učebnice, vědecká díla, nebo třeba klasická krásná literatura? Nic? Vy čtete (sledujete, posloucháte, díváte se, etc) toliko díla, napsaná těmi , kdo „pochopili hlavní poselství Bible“? Pozoruhodné, mohl byste to rozvést?

      Odpověď
      • Karel Krejčí

        Pane Floryku, to, co a jakým způsobem sděluje J. Peterson (a nejen on) své myšlenky a postřehy – je přesný opak modlitby. Zaměstnává naše myšlení, ale vůbec k tomu nepotřebuje srdce. Záleží na každém jednotlivci, co jej více osloví, co si vybere. Pro mě je možná ne tak zajímavější, ale o to upřímnější a pravdivější “ řeč“ srdce

        Odpověď
  4. Pane Floryku ano čtu někdy i takové věci, o kterých píšete. Jen z nich nejsem jaksi unešen natolik, abych nezdravou stravu doporučoval dalším křesťanům.

    Zkažený guláš pana Petersona míchá ‚něco z Bible‘ dohromady s citáty jejích zavilých nepřátel, okultistů pánů Junga a Nietzscheho.

    Odpověď
  5. Musím napsat, že Nietzsche mě nikdy nezaujal, spíš je mi odporný, právě pro ten sociální darvinismus, o němž se zmiňuje Mirek P. Od Junga (nebo spíš o Jungovi) si občas něco přečtu. Často o něm píše Anselm Grün, řeholník, kterého čtu celkem ráda. Jung píše třeba o archetypu nazvaném Bytostné Já. Zřejmě je to něco, co klade na místo Boha. Tak třeba včera jsem narazila na tohle: „Stárnoucí člověk by měl vědět, že jeho život nestoupá a nerozšiřuje se, nýbrž že si neúprosný vnitřní proces vynucuje zúžení života. Přílišné zaobírání sebou samým je pro mladého člověka skoro hřích nebo přinejmenším nebezpečí, pro člověka stárnoucího je to povinnost a nutnost, aby se vážně zabýval svým úplným bytostným Já.“
    Nicméně, Jung mi připadá spíš jako pohan než křesťan. Taky mi na něm vadí, že spal se svými pacientkami (aspoň jsem to četla – nevím, zda je to pravda).

    Odpověď
  6. Karel Krejčí

    Čím více se zaobíráme studií „někoho nebo něčeho“ ač je sebevěhlasnější, ale i kontroverznější, právě toto nás odvádí od Boha. Necháváme se od Něho nenápadně oddělit, na základě našeho – nedokonalého – myšlení, které nemá schopnost nahradit a nalézt Boha. Můžeme polemizovat, čerpat z různých zdrojů, citovat odborníky, vést diskuze, ale vše bude marné. Samozřejmě jde o to, co je naším cílem, zda chceme kráčet k Bohu nebo se stát „vítězem“ nad zbytkem světa. Ve skutečnosti Boha ale není třeba hledat a ani to není možné, „stačí“ pouze věřit, že je ve všem a všude kolem nás, vždyť On nemůže zapřít sám sebe.

    Odpověď
  7. Karel Konečný

    Jordan Peterson směřuje myšlení příliš k jedinci, k sobě, což však každý člověk má sklon dělat, a je příliš emotivní, a přiliš se bere vážně. Ty problémy, které nyní má jsou také následkem toho, i když každý chápe vliv těžkých událostí v jeho osobním životě.

    Odpověď
  8. Pan Floryk píše, že i nekřesťané mohou mít v něčem pravdu. Zkusil jsem se tedy namátkou přesvědčit, jak konkrétně p. Peterson (JP) „bere náboženství vážně“, což je tvrzení článku nahoře. A v čem že má JP pravdu ohledně Bible.

    Podíval jsem se tedy na více než dvouhodinové video série Introduction to the Idea of God, https://www.youtube.com/watch?v=f-wWBGo6a2w.
    Několik pozorování: JP tvrdí, že chce „začít cestu za pravdou“ ale z této své pravdy předem vylučuje něco, co „nespolupracuje s evoluční teorií“, zákonitě si tedy vybírá sám, čemu z Bible bude věřit a jak ji vyloží, viz 86. minuta. Podobně 46:24, 64:54, 66:10 a jinde.
    Podle JP je pak Bůh stvořen člověkem a ne naopak. Bůh je jen pouhý produkt Mojžíšova vlastního vědomí, 46 min?
    Podobně se pak JP dívá na Bibli, např. 95 min, jako na lidská moudra vycházející z lidského vědomí. Zastává pozice evolucionistické (Wllhausenovy) teorie pramenů, od 96,52, a tvrdí, že o této teorii takto „lidé obecně soudí“ že je pravdivá, 99:24.
    Taková názorová platforma pak umožňuje JP si vybírat z Písma jen to, co se mu hodí do jeho agendy. Kdo je pro něj autorita? Krista zmiňuje 5x, zato Junga 20 x a Nietzcheho 23 x. Možná to statisticky něco ukazuje na osoby, kterým JP věří více…

    JP nepřijal v Bibli to základní poselství: že stvořený člověk se vzbouřil proti Stvořiteli. A že, kvůli lidské slabosti, tj. naší náklonnosti ke hříchu, je jediný způsob, jak můžeme být zachráněni, spaseni stanoven tímto Stvořitelem. Spasí nás samotná víra v evangelium Ježíše Krista, v skutečného jediného dokonalého vtěleného Božího Syna, v jeho skutečnou zástupnou oběť Bohu za nás na kříži a v jeho skutečné vzkříšení Bohem.

    JP má svou vlastní verzi náboženstvím a Kristus je pro něj jen jedním z tzv. archetypů. Zajímavý odkaz na osobní náboženství JP píše jeden pastor, https://billrandles.wordpress.com/2018/02/06/what-you-should-know-about-jordan-peterson/
    cituji např:
    „Potíž je v tom, že JP učí Bibli z jungiánského pohledu“
    „Podle JP je Bible Mýtem a postavy v ní jsou cenné archetypy, na však historické postavy. Považuje ji možná za největší ze všech mýtů, nicméně však za mýtus.“
    Závěr: „JP není učitelem poslaným Bohem, aby vysvětloval evangelium, jednou provždy předané. Nevěří v její historičnost, proto, v pravém biblickém smyslu, nevěří vůbec!“

    Tolik, podrobněji, k tomu „zkaženému guláši“ JP. Proto, abych dal těmto slovům i nějaký konkrétní obsah.

    Odpověď
    • Mnoho teologů dnes nevěří, že Adam a Eva byly historické postavy, již dávno např. K.Barth nebo u nás Heller a domnívám se, že mají pravdu. Jde v podstatě o dva různé výklady – ten druhý výklad – že jde o historické postavy, je totiž také výklad a ne Boží slovo. A lidské výklady jsou vždy druhotné a jako všechno lidské mohou být nesprávné. V Bibli se nepíše v kterém roce Adam s Evou žili a že jsou reální lidé. To už je výklad Bible.

      Odpověď
  9. Četla jsem, že co se týče vzdělání, Židé vždy výrazně předstihovali křesťany. Ještě v minulém století, v době před holokaustem, byli Židé v průměru o dost vzdělanější než křesťané. Přitom se zdaleka neomezovali jen na čtení Bible. I chudí Židé, kteří si nemohli dovolit jíst nic víc než brambory, měli doma plné police knih. Vzdělání je dobrá věc. A tak si myslím, že ani čtení literatury není špatná věc. Domnívám se dokonce, že špatné není ani seznamovat se s učením jiných náboženství, čili religionistika. Někteří křesťané dokonce tvrdí, že čím více toho vědí o buddhismu, islámu a jiných náboženstvích, tím více jsou křesťany.
    Ale pochopitelně platí, koho to ruší a odvádí od kontaktu s Kristem a studia Bible, ať takové věci nečte. Nejprve si člověk musí být jist svou spásou.

    Odpověď
  10. Pro paní Hájkovou – nemyslel jsem to tak, aby křesťané nebyli vzdělaní. Nebo že čtení literatury je špatná věc. Téma bylo jiné: učit se umět rozlišovat pravdu a lež. A následně pak rozeznávat, koho doporučovat křesťanům ke studiu a koho už ne. Mám potíž s tím, že vnímám, že křesťané okolo mě nemají na studium Bible čas a týká se to i drtivé většiny profesionálů.

    Pan Peterson (JP) je pro mnohé své posluchače přitažlivý proto, že se odvážil postavit proti převládající levici a politické korektnosti. I mně se líbí tento jeho postoj odvahy. Na druhou stranu jsem považoval za nutné zde varovat. Měli bychom rozlišovat dobrým a špatným a k tomu musíme znát především Bibli.

    Píšete o religionistice a o seznamování se s jinými náboženstvími. Toto téma se týká i článku, mnozí komentátoři na webu považují totiž JP za gnostika. To by sedělo na tu odkazovanou přednášku – Kristus, ve kterého věří JP, nepřišel v těle (1 Janův 4,2-3 a 2J 1,7). Bible lidi, kteří učí a přitom zkreslují Bibli, nazývá falešnými učiteli. Je to velmi vážná věc, pokud někdo překrucuje Bibli.
    O gnosticismu: https://www.gotquestions.org/Christian-gnosticism.html

    Onen gnosticicmus by odpovídal i duchovnímu založení obou vzorů JP: pánů Nietzcheho a Junga.

    Odpověď
  11. Jiří Aron to dost přesně vystihl. Určitě stojí zato JP číst nebo poslouchat, ale vyžaduje to vyspělou moudrost (znalost Písma) v rozpoznání toho, co je pravda (podle Písma) a co je jen nějaký „křesťanský humanismus“. Platí přitom – jako ostatně při vnímání jakýchkoli myšlenek, že „každá pravda je Boží pravda“, tj pravda (měřeno Písmem) může být obsažena i v tzv. „nekřesťanských“ resp. „mimokřesťanských“ publikacích.

    Odpověď
    • Souhlasím. Jako příklad uvádím citát K.H.Borovského :
      Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo jí řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz.

      Odpověď
  12. Karel Konečný

    Samozřejmě, když je vzpomenut Nietzsche, a jeho smrt Boha, tak to působí na věřící jako červená látka na býka na koridě. Spíše se jedná o myšlení bez předsudků, a ne naivitu. Lék na chaos je pro mnoho lidí totalita, protože chybí dostatečné vzdělání, a Jordan Peterson, v souvislosti se svojí klinickou praxí, míří i na tyto lidi.

    Odpověď
    • Paní Hájkové. Děkuji za ten odkaz, ale stěží jsem to dočetl pro ten hrozný slovník. Tady někdo, obklopen cizími živly, daleko od rodné vlasti, zapomněl mateřštinu. Dvě perly za všechny : „Tato interpretace procesu emancipace naivně postuluje…“ a závěrečná: „…bude naši demokracii charakterizovat groteskní neschopnost zvolit si legitimní leadership.“

      Ale Váš text mi hned vybavil jiné texty dalšího českého profesora emigranta, kdysi učícího politologii na State University of New York. Opět intelektuála, který se však vyjadřuje barevnou češtinou.

      Pan Ulč se také kriticky vyjadřuje k americké univerzitní levici, plus má ještě další dvě výhody, oproti p. Bělohradskému. 1. Je vtipný. 2. Má cennou osobní zkušenost, píše totiž vesměs o svých bývalých kolezích na pracovišti. Posílám ukázku pro pobavení i pro poučení:
      https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/usa-tristni-prognozy-barvoslepeho-lidstvi.A141015_104221_p_zahranici_wag

      Podobných článků od stejného autora je na Psu řada. Doporučuji. Pozn: Pro lepší pochopení odkazovaných vzpomínek p. Ulče stručně uvedu toto. Nar. 1930 v ČR, vystudoval práva, pak emigroval – 59, vystudoval politické vědy na Columbia University, pak v Americe učil (politické vědy) a za manželku si vzal poloviční Číňanku.

      Odpověď
  13. Posunulo to někoho někam? Nebo bude zítra všechno jinak? Nebo někdo dokonce zmoudřel? Nejspíš ani jedno a za pár dní bude vše zapomenuto …

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Já se přiznám, že jsem se snažila o pochopení článku a následné diskuse, ale bylo to nad mé síly. Asi raději zůstanu u Bible a svého milovaného Komenského. A taky už mám Biblický komentář k Novému zákonu, co mi doporučil pan Aron. Je opravdu dobrý a vhodně doplňuje čtení Bible i pro laika, jako jsem já.

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář