Křesťan dnes

David Novák: Jak přežít s dospívajícími dětmi v době pandemie

Jedna z věcí okolo pandemie COVID-16, kterou muselo řešit hodně rodin, bylo uzavření dětí doma. Pokud zrovna nevzděláváte doma, pak jste si asi více či méně uvědomili, že škola není dobrá jen jako vzdělávací zařízení, ale i k hlídání dětí. Dokonce někdy hlídání převažuje nad vzděláváním, což nemusí být chybou špatných pedagogů, jak to někdy velmi rychle vypouštíme z úst, ale i našich (ano čtete dobře NAŠICH) těžko zvladatelných dětí.

Zaznamenal jsem, že během pandemie vyšla řada zajímavých publikací, jak zabavit svoje děti, stejně tak existuje několik portálů, kde si především maminky vyměňují zkušenosti, jak zvládají nastalou situaci. Mnohé to dělají skvěle a nezbývá, než jim vyseknout hlubokou poklonu, stejně tak i některým tatínkům. Velmi často se ale diskusní fóra na téma děti týkají dětí do cca 13 let, maximálně dětí na druhém stupni. Zároveň ale existuje ještě jedna skupina dětí, které už jako děti nevypadají, ale matou tělem a dětmi stále jsou. Jedná se o dospívající středoškoláky, kteří též jsou zavřeni doma.

Jakkoli existují výjimky, většina dětí na střední škole již neprožívá touhu hrát si se svými rodiči, svěřovat se jim a vůbec to není tím, že by rodiče byli špatní. Další nemalá skupina neprožívá vášeň z nově nabytých poznatků, které jim dodává škola on-line a naopak vítá, že se může na školu v době pandemie vykašlat. Stejně tak mnoho z nich není tak disciplinovaných, aby doma pravidelně cvičilo, hrálo na hudební nástroj, pomáhalo s domácími pracemi atd. Vím, že pro některé z čtenářů to zní jak sci-fi, protože zrovna jejich dospívající děti bez odmlouvání pomáhají, učí se, jako rodina trávíte čas nad deskovými hrami a vedete hluboké osobní rozhovory. Věřte mi, že vám to ze srdce přeju, ale v tomto blogu se zaměřím na skupinu dospívajících, kteří si s množstvím času nevědí rady, kteří se nudí, kteří spoustu času stráví na internetu sledováním… lecčeho, hrají počítačové hry a ve škole jedou stylem, udělal (což je vše v rozmezí 1 – 4) a neudělal, kteří se u čtení Bible neskutečně nudí a vlastně kteří si nečtou vůbec. Na skupinu těch, kterým nastalá situace rozbila školou a různými kroužky zavedený řád, kteří se s tím těžko srovnávají a kteří si nejsou schopni řád vytvořit sami, a to ani za pomoci rodičů. Čím více jim navíc říkáte, aby se učili, něco užitečného dělali, netrávili tolik času na počítači, tím více ve vaší domácnosti roste napětí. Zdůrazňuji, že nepopisuji žádné postižené ani vyloučené děti, ale nemalou část zcela normálních dospívajících dětí, a to i z našich církevních rodin (zároveň tento blog není o mých dětech, ty jsou někde uprostřed).

Pokusím se tedy popsat pár bodů, jak s těmito děti alespoň částečně přežít.

Smiřte se s tím, že doba, kdy vás brali, je na nějakou dobu pryč. Už jim prostě není 5, 10, 13… Vaše názory „začínají být zastaralé“, „mluvíte do věcí, kterým nerozumíte“, „nedáváte jim prostor svobody“, názory různých youtuberů jsou mnohem zajímavější než ty vaše atd. Zároveň ale platí, že vás často berou, ale prostě vám to nesdělí nahlas, nevyjádří to tak, jako kdysi, když byli malí. To přijde až později. Já sám si říkám, že se těším, až moji chlapci přijdou na to, že ten starý pán zase dostal rozum.

Pokud tráví čas při hraní počítačových her, mluvte s nimi o tom, stále je možnost nastavit nějaký rozumný časový limit (což už asi moc nejde, když překročí 18 let), zároveň v drtivé většině tato doba jednou skončí. Mnozí z nás jsme si prošli „pařícím obdobím“ a nevyrostli z nás navzdory různým vědeckým studiím dementi (tedy alespoň si o sobě myslíme, že nejsme dementi, jinak já jsem ulítával na Tetrisu, Perské princezně a na Doomu).

I když někdy dělají hloupá rozhodnutí, která vás neskutečně vytáčejí, mají blbé poznámky, nestojí vaše reakce za ztrátu vztahu. Když tedy opadne váš či jejich emocionální výbuch, pokuste se si sednout a v klidu situaci rozebrat a třeba se i omluvit, pokud jste to ve své reakci přehnali. Být rodičem dospívajících dětí je někdy skvělou výzvou přestat se brát příliš vážně.

Nesrovnávejte svoje děti s jinými, na první pohled úspěšnějšími. Přece víte, že v životě nebudou rozhodovat jedničky na vysvědčení, ani diplomy z různých soutěží. To vše má svoji hodnotu, smysl, přináší to radost, někdy to povzbudí více rodiče než děti, ale na klíčové oblasti jako je víra, manželství, zaměstnání, charakter to zásadní vliv nemá. Vůbec tím nesnižuji úspěchy, jen zdůrazňuji, na čem v životě záleží.

Možná se dožijete chvíle, kdy vám přijdou domů poprvé opilí, pod vlivem drog, s oznámením, že se s někým vyspali a bojí se následků, že přerušili práci, školu… Budete plakat, prožívat bezesné noci, klást si otázky co jste udělali špatně, ale musíte je mít rádi. Výhružky, řev, v tomto případě nepomohou. Stejně tak nepomůže reakce typu „nic se nastalo“. Co ale pomůže, jsou jednak přátelé, kterým to můžete beze strachu svěřit a kteří vás nebudou poučovat o „správné výchově“, ale plakat s plačícími (tedy s vámi), pak to, že s dítětem najdete čas si sednout a hovořit, kdy mu sdělíte, jak hluboce vás zraňuje, zároveň že ho máte rádi navzdory. Vím, že to tak snadné není, ale může to být cosi jako směrovka.

Stále platí, že čas od času je možné s dospívajícími něco dělat. Nerezignujte na to a (nejen) v době karantény jim nabídněte fotbálek, výlet, deskovky a nebojte se, že dostanete košem. A pokud dostanete, zkuste to za nějaký čas znova. Já sám jsem úspěšný zhruba 1 : 7. Tedy na sedm mých nabídek je jedna pozitivní odpověď, to není tak zlé ne?

Asi se budu opakovat, ale je-li to jen trochu možné, podporujte je v tom, aby měli kamarády ve sboru, dále podporujte jejich vedoucí dorostu, mládeže. Jsou to oni, kdo do jisté míry přebírají vaši roli, a pokud se nejedná o nějaké „pošuky“, podpořte je. Je skvělé, že i v dnešní době zoomové, mnoho dorostů a mládeží funguje.

A pak ještě jedna věc, která je univerzální. Ať se děje cokoli, vždy jim můžete předat jednu strašně důležitou lekci, která zní, že táta a máma se mají rádi. Tohle je nadčasové a to je pro každý věk naprosto blahodárné, ať je dítěti 5 nebo 18.

Přeji všem rodičům dospívajících dětí v této době pevné nervy a silnou víru!

 

Autor je předseda Rady Církve bratrské  Datum: 28. dubna 2020  Foto: Unsplash – ilustrační

Exit mobile version