Významný představitel moderního liberalismu sir Karl Popper napsal následující varování: „Rozšíříme-li neomezenou toleranci i na ty netolerantní, nejsme připraveni bránit tolerantní společnost před útokem netolerantních; ti tolerantní budou zničeni a tolerance s nimi“. B. Kuras k tomu dodává, že si musíme na záchranu tolerance vyhradit „právo netolerovat netolerantnost“. Historie nás totiž učí, že v bezbřehé toleranci vítězí i početně malá skupina ke všemu odhodlaných totalitaristů, kteří si s nějakou tolerancí hlavu nelámou a místo toho vám obrazně nebo i doslova zlámou vaz. A ještě jeden citát, tentokrát od spisovatele T. Manna: „Tolerance se stává zločinem, jestliže napomáhá zlu“.
Trochu zemitěji to vystihl rabín J. Sacks: „Abyste mohli s nepřítelem diskutovat, musíte zůstat naživu“. Dovolil bych si k tomu dodat, že vás nemusí zabít fyzicky, ale třeba profesně.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Obrana rodiny
Jako vše ušlechtilé, i tolerance se dá zneužít. Absolutní tolerance a s ní související svoboda totiž v konečném důsledku dává svobodu i tomu, co jí chce zničit a tím nakonec sama sebe ničí. V posledních letech jsme svědky tohoto fenoménu na mnoha místech Evropy a v západní civilizaci. Pokud se nejedná o úplné extrémy, jedná se o strach nebo nechuť pojmenovávat zlo zlem nebo vynášet jakékoliv hodnotící soudy, které se týkají morálky a etiky. Jenže jak kdosi řekl: „Dekadentní civilizace, která se jaksi programově brání nazývat perverze perverzemi, a která se schovává za nesmyslné žvásty o tom, že všechny názory mají stejný nárok na existenci, protože všichni lidé jsou si přece rovni, a protože musíme být tolerantní, už nenajde sílu k obnově sebe sama“.
Abychom uhájili společnost, kde je jednou z vysokých hodnot tolerance, musíme se někdy stát netolerantní. Netolerantní vůči zlu, násilí, ponižování, šikaně, lžím atd. Zároveň budeme muset mít někdy odvahu tyto a další vlastnosti pojmenovat (žel, někdy to už odvahu chce) a bránit se těm, kdo je šíří. Toto ale v relativismem rozbředlé společnosti není úplně snadné.
Určitý paradox „být netolerantní abych uhájil toleranci“ platí jak ve společnosti obecně, tak v jakémkoli lidském společenství církev nevyjímaje. Problém je v tom, že netolerantním lidem někdy nechybí sebejistota, asertivita, sebevědomí, nemusí jim chybět ani vzdělání, dokáží se velmi rychle ozvat a někdy i rozdat rány, zvláště když mají pocit, že bojují za „svatou věc“. A než se někdo ozve, může být pozdě…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 112. ledna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
16 Komentáře
Konečný Fr.
Pokud nechci aby manželství pro všechny bylo uzákoněno, jsem netolerantní. Odpůrci mne označí za nepřítele svobody s tím, že takové názory nelze tolerovat a budou požadovat vyloučení těchto lidí z veřejné diskuse. ČT nesleduji, ale o její nestrannosti silně pochybuji. Je to jako kdybych moderoval diskusi a dal hlas svým lidem a některým lidem nedal šanci se vyjádřit – hloupé názory nemají nárok, aby byly veřejně prezentovány – ty svoje hlouposti si povídej doma, ale nechoď s tím mezi slušné lidi.
Takto jednají lidé, kteří sami sebe nazývají demokraty, ale ve skutečnosti jsou netolerantními vlastníky jediného správného názoru. V Německu někteří demokraté volají po tom, aby byla zakázána AfD, protože odmítají migrační politiku EU. Říkají si demokraté, ale jiné názory by nejraději zakázali.
pavel v
Typickým příkladem člověka, který využíval neomezenou toleranci k propagaci totalitního Ruska, byl bývalý prezident Zeman. Zeman také odsuzoval omezování prokremelských dezinformačních webů https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_dezinforma%C4%8Dn%C3%ADch_web%C5%AF_v_%C4%8De%C5%A1tin%C4%9B s tím, že to je omezování svoboda slova. V jeho stopách pokračuje Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) https://www.sosp.cz/ Ta předala předsedovi vlády Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích – rozuměj proti omezování svobodného šíření prokremelské propagandy. Pod peticí jsou mimo jiné podepsáni Putinovi sympatizanti jako Ivan David, europoslanec, Petr Drulák, ex-velvyslanec a politolog, Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka, Aleš Juchelka, poslanec, Jan Keller, profesor sociologie, Pavel Matocha, místopředseda Rady ČT, Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta ČR, Luboš Xaver Veselý, moderátor.
Je pravdou, že nikdo nemá monopol na pravdu a že z toho důvodu nelze nijak definovat, co je dezinformace. Na druhé straně v každé válce zavedla vláda cenzuru u vědomí, že nepřátelská propaganda je také zbraní, která napomáhá nepříteli – která zprostředkovaně zabíjí. Tvrdím, že jsme v nevyhlášené válce s Ruskem a že bychom z toho důvodu měli otevřeně zavést cenzuru, abychom zabránili Putinově páté koloně v podvracení našeho státu.
Konečný Fr.
Ve válce s Ruskem je např. pí. Černochová a podobní případi. Pouze nevím proč stále dřepí tady doma a neodejdou konečně na tu milovanou Ukrajinu. Všichni by jsme si tady oddechli, kdyby natrvalo odcestovali.
P. Ašer
Ad pavel v
Opět ta Vaše věčná obsese „totalitním Ruskem“? Neměli by křesťané řešit úplně jiné problémy, než se zaplétat do stranických půtek tohoto světa, který celý ve Zlém leží (1J 5:19), kvůli čemuž ve světě pro křesťana nemohou existovat kladní hrdinové. Proto pro křesťana nemá žádný smysl brojit proti nějakým konkrétním padouchům tohoto světa, když svět en bloc se skládá pouze z padouchů. Únik ze zla tohoto světa je možný jen zrozením se z Boha (1 J 5:18), ne zapojováním se do nekonečných a marných válek mezi jednotlivými stranami tohoto světa.
P. Ašer
Tolerance je v dnešním postmoderním světě zbožňována jako jedna z vůbec nejvyšších hodnot. Všiml jsem si, že když se dělají ankety mezi mladými lidmi, jaký by měl být jejich manžel/ka, tak drtivá většina uvádí, že by měl být v prvé řadě tolerantní. Přitom akcentováním tolerance jako nejvyšší hodnoty ve svazku tak už předem implicite přiznávají, že si v manželském svazku budou chtít sobecky dělat především to, co se líbí jim a jejich partner/ka jim to musí tolerovat, musí se přizpůsobit. Zdá se, že vůbec neuvažují tak, že by se vzdali svých egoistických zájmů z lásky ke svému protějšku, že by kvůli němu zapřeli sami sebe. Sebezapření se holt dneska nenosí.
Je-li však tolerance v dnešním světě glorifikována, neznamená to, že by církev měla v tomto kopírovat svět (Ř 12:2). Nový zákon je v řadě ohledů značně intolerantní. Apoštol Pavel např. Korinťanům vytýká nadutou toleranci hříchu smilstva v rodině (1 K 5:1-8). Dále jim pak píše, aby se nesměšovali se smilníky, lupiči, modláři, opilci aj. (1 K 5:9-10), tzn. že v církvi nemají lidi, kteří takto nadále hřeší, tolerovat. Takoví lidé mají být z církve odstraněni (1 K 5:13), aby kvas hříchu neprokvasil Kristovo tělo (1 K 5:7-8). To je však jen demonstrativní výčet, který nezahrnuje všechny možné druhy hříchů. Jiný demonstrativní výčet najdeme v další kapitole, kde Pavel popisuje, kteří lidé nezdědí Boží království. A jsou tam znovu mezi jinými jmenováni smilníci, lupiči, modláři a opilci, kromě nich však také měkcí a samcoložníci (1 K 6:9-10). Je tedy zřejmé, že ani měkcí ani samcoložníci (dnes se jim říká „homosexuálové“) nemohou být v církvi tolerováni, pokud tohoto hříchu nezanechali. Je tragické, že v současnosti řada denominací tyto z daného hříchu se nekající lidi mezi sebou toleruje a nechává tak celé denominace prokvasit těmito hříchy. V některých denominacích pak dokonce žehnají jejich parodiím na manželství, někde akceptují v těchto hříších zabředlé duchovní. Tyto denominace evidentně podlehly světskému zbožnění tolerance a světské poměry přenesly do církve, která dle Pavlových slov nic takového tolerovat nesmí.
Svět si myslí, že když křesťané mají všechny lidi milovat, tak to znamená, že mají tolerovat i nekající hříšníky mezi sebou. Tak tomu ovšem samozřejmě není, jak nám ukazuje na řadě míst Nový zákon. Zacpávání úst nepoddajným, marnomluvným a svůdcům (Tt 1:10-11) by svět jako příklad tolerance určitě neakceptoval. Ale křesťané se nemají nechat mást bezbožnými řečmi tohoto světa o toleranci hříchů, mají je jasně pojmenovávat a vykázat ty, kteří v nich chtějí pokračovat či se je dokonce snaží prezentovat jako něco normálního, ze svého středu. Bez ohledu na to, jak bude svět ječet a poukazovat na obskurantství, zpátečnictví, nelásku a fanatismus takto nekompromisních křesťanů.
pavel v
to P. Ašer
Pro vás je padouch ten, kdo někoho trýzní, ale stejně tak je padouchem ten trýzněný. Nacista, který vraždí Židy v koncentračním táboře je stejný padouch jako ten vražděný Žid. Pro vás není mezi těmi dvěma rozdílu.
Vaše „křesťanská“ zásada zní: „Nehas, co tě nepálí.“
pavel v
Farizeové a zákoníci vytýkali Ježíšovi, že je příliš tolerantní, že stýká s hříšníky. Ježíš byl opravdu velice tolerantní vůči lidské slabosti. Byl však absolutně netolerantní vůči pýše. V podobenství o návratu ztraceného syna je spasen hříšník, ale „spravedlivý“ se z vlatní vůle svého otce zřekne. A já jsem přesvědčen, že až mnozí „spravedliví“ zjistí, jaký „póvl“ vzal Bůh do svého království, nebudou chtít dovnitř. Brány pekla jsou zamčeny zevnitř.
Kamil Podešva
Text od P. Ašer má výborné doktriny. Jako příklad uvedeme následující jeho text:
Je-li však tolerance v dnešním světě glorifikována, neznamená to, že by církev měla v tomto kopírovat svět (Ř 12:2). Nový zákon je v řadě ohledů značně intolerantní. Apoštol Pavel např. Korinťanům vytýká nadutou toleranci hříchu smilstva v rodině (1 K 5:1-8). Dále jim pak píše, aby se nesměšovali se smilníky, lupiči, modláři, opilci aj. (1 K 5:9-10), tzn. že v církvi nemají lidi, kteří takto nadále hřeší, tolerovat. Takoví lidé mají být z církve odstraněni (1 K 5:13), aby kvas hříchu neprokvasil Kristovo tělo (1 K 5:7-8). To je však jen demonstrativní výčet, který nezahrnuje všechny možné druhy hříchů. Jiný demonstrativní výčet najdeme v další kapitole, kde Pavel popisuje, kteří lidé nezdědí Boží království. A jsou tam znovu mezi jinými jmenováni smilníci, lupiči, modláři a opilci, kromě nich však také měkcí a samcoložníci (1 K 6:9-10). Je tedy zřejmé, že ani měkcí ani samcoložníci (dnes se jim říká „homosexuálové“) nemohou být v církvi tolerováni, pokud tohoto hříchu nezanechali. Je tragické, že v současnosti řada denominací tyto z daného hříchu se nekající lidi mezi sebou toleruje a nechává tak celé denominace prokvasit těmito hříchy.
pavel v
to Kamil Podešva
V kázání o posledním soudu říká Ježíš podle jakých kritérií bude vybírat lidi pro království nebeské. Tím rozhodujícím kritériem bude láska, totiž milosrdenství vůči trpícímu člověku, nikoliv hříchy. Lze si teoreticky představit člověka, který pečlivě plní přikázání desatera a nikdy se proti žádnému neprovinil a přece do nebeského království přijat nebude.
V evangeliích se píše, že farizeové se štítili hříšníků, ale Ježíš se s nimi stýkal. Myslím, že na rozdíl od farizeů nikdy žádného člověka neodepsal – vždy až do konce doufal v jeho nápravu. Řekl: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.“ Jaký je praktický význam této výzvy? Když jiný člověk hřeší, máme ho přemlouvat, aby se změnil. Ne odepsat. Ježíš také řekl o svém Otci, že dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
P. Ašer se však chová jako ti pyšní farizeové. Soudí homosexuály. Dříve „křesťané“ tyto lidi posílali na smrt. Místo aby přiznali vinu za takto zmařené životy, pokračují někteří ve štvavé kampani vůči nim. Vy souhlasíte s trestem smrti pro homosexuály?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pro vás je padouch ten, kdo někoho trýzní, ale stejně tak je padouchem ten trýzněný. Nacista, který vraždí Židy v koncentračním táboře je stejný padouch jako ten vražděný Žid. Pro vás není mezi těmi dvěma rozdílu.“
Pro mne není podstatného rozdílu stejně jako nebylo podstatného rozdílu pro Ježíše, který řekl:
„Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. “ (L 13:2-3)
Podle Ježíše tedy byly tyto dle Vás nevinné oběti stejnými hříšníky jako ostatní, kteří takto bídně zatím nezahynuli. Bůh mezi hříšníky nečiní rozdílu. Všichni jsou hodni smrti:
„Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu…“ (Ř 3:22-23)
„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Ř 5:12)
Zabíjením se mezi sebou tak lidé na sobě jen vykonávají časné tresty za svůj hřích.
Dle Ježíšových slov není naším úkolem rozlišovat mezi „většími“ a „menšími“ hříšníky, když násilné smrti, jakou byli zprovozeni ze světa ti obětující Galilejci jsou hodni všichni lidé: „nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“
Napsal jste:
„Vaše „křesťanská“ zásada zní: „Nehas, co tě nepálí.“
Ne, mou křesťanskou zásadou je jednat dle Ježíšova vzoru. A Ježíš nijak nespílal Pilátovi za to, co provedl, neorganizoval proti němu žádné povstání horlivců pro chrám, který byl tímto masakrem znesvěcen apod. Také ho obviníte z toho, že nehasil, co jej nepálilo? Ježíš zkrátka neřešil světské spory mezi hříšníky:
„Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“
On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)
Kdy už to konečně vezmete na vědomí, že křesťané nejsou povoláni k tomu, aby se stranicky angažovali ve sporech tohoto světa?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Farizeové a zákoníci vytýkali Ježíšovi, že je příliš tolerantní, že stýká s hříšníky. Ježíš byl opravdu velice tolerantní vůči lidské slabosti…“
A proč myslíte, že se Ježíš s těmi hříšníky stýkal? Aby s nimi hřešil, aby je podporoval v jejich hříších a toleroval nekající pokračování v jejich hříších?
Rozhodně ne. Ježíš se s nimi stýkal proto, aby je vedl k pokání. Proto také jím osvobozené cizoložnici neřekl, že nemá nic proti jejímu cizoložství, nýbrž jasně ji napomenul: „Jdi a už nehřeš.“ (J 8:11)
Ježíš se s hříšníky stýkal především proto, že u nich padlo jeho slovo častěji na úrodnou půdu než u zákoníků a farizeů, kteří si ve své pýše mysleli, že pokání činit nepotřebují (L 15:7). Neztrácel proto čas s těmi, kteří se cítili samospravedliví, ale věnoval svůj omezený čas především těm, kdo si byli svých hříchů vědomi a proto měli k pokání blíže (L 18:10-14).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„P. Ašer se však chová jako ti pyšní farizeové. Soudí homosexuály. Dříve „křesťané“ tyto lidi posílali na smrt. Místo aby přiznali vinu za takto zmařené životy, pokračují někteří ve štvavé kampani vůči nim. Vy souhlasíte s trestem smrti pro homosexuály?“
Nikoli, já je nesoudím, já jen reprodukuji slova apoštola Pavla, že takové lidé, nebudou-li činit pokání, nezdědí Boží království (1 K 6:9-10). Nebo obviníte také apoštola Pavla, že se choval jako pyšný farizeus a soudil tyto hříšníky? Navíc opravdoví křesťané by nikdy tyto lidi na smrt poslat nemohli, poněvadž opravdoví křesťané vědí, že nevedou svůj boj proti krvi a masu (Ef 6:12). Nebudou tedy nikdy nikoho ve jménu správné víry zabíjet. Nezaměňujte proto falešné křesťany s křesťany.
Jestliže někdo samcoložníkům skutečně škodí, pak jste to Vy, kdo bagatelizujete jejich hřích, nevyzýváte je nijak, aby ho zanechali a činili z něj pokání. Naopak přejímáte jejich zvrácenou apologetiku, která tento hřích normalizuje a snaží se ho povýšit na stejnou roveň normálnímu sexuálnímu vztahu mezi opačným pohlavím, a kterou chcete proti jasným slovům Nového zákona vsugerovat případným v Písmu dostatečně nezakotveným čtenářům Vašich slov.
Takže zatímco já zde reprodukuji učení ap. Pavla, Vy zde reprodukujete „homosexuální“ rétoriku, jak si každý může ověřit srovnáním obsahu Nového zákona s obsahem webů LGBT+..
pavel v
to P. Ašer
Když jsem psal, že u vás není rozdílu mezi nacistou a jeho oběťmi v koncentračním táboře, ragoval jste tak, že opravdu není. To je od vás vůči těm zavražděným obrovská bezcitnost (nestoudnost). Vaše představa, že stejně bezcitný byl Ježíš, je mylná. V Lukášově evangeliu (13) čteme:
1V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali. 2Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje? 3Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů. 4Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě. 5Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“
Kde tam čtete, že smrt Galilejců byla Ježíšovi lhostejná? My z tohoto textu ani netušíme, proč vlastně dal Pilát ony Galilejce pobít. Když se budeme držet textu, vidíme tam, že povraždění Galilejců klade Ježíš na stejnou úroveň jako smrt lidí pod zřícenou věží. Mně se podstata Ježíšova sdělení jeví tak, že člověk může přijít o život při náhodné události, proto by jeho svědomí nemělo být zatíženo žádným zlem. Myslím, že většina Židů nevěřila na život věčný (a mnozí nevěří dodnes) a myslela si, že pokud se člověku stane nějaká tragédie, je to trest za hříchy. Ježíš říká: Ne, byla to jen náhoda, něco podobného mohlo potkat koholiv z vás. Ježíš se při postu na poušti zavázal, že při své misi nebude používat své božské moci. Kvůli tomuto závazku nemohl (silou) zabránit Pilátovým zločinům. Zločinům takových jako Pilát však zabránit chtěl. Byl si dobře vědom, že se to může povést jen tehdy, bude-li mezi lidmi solidarita (svornost, láska). Teprve poté se dokážou postavit zločincům, kteří je zotročují. Hlásáním solidarity Ježíš přetvářel (a přetváří) svět.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„To je od vás vůči těm zavražděným obrovská bezcitnost (nestoudnost). Vaše představa, že stejně bezcitný byl Ježíš, je mylná.“
To není bezcitnost, ale kladení správných důrazů. Spíláním Pilátovi nebo litováním obětí by Ježíš na věci stejně nic nezměnil. A jemu šlo prioritně o kázání Božího království, ne o nějaké násilné či náhodné epizody, byť sebetragičtější, které jsou jen zákonitým důsledkem toho, že vládcem tohoto světa je ďábel (J 14:30), jenž je vrahem od počátku (J 8:44). Proto Ježíš vyzývá na podkladě zvěsti o těch tragických událostech své posluchače k pokání (Lk 13:3.5), a ne k řešení problému jménem Pilát nebo k řešení problému bezpečnosti staveb. Jedině pokání a nové narození je totiž může vysvobodit z moci hříchu (J 8:32.34.36), z moci ďábla. Bez tohoto základu jakékoli vylepšování světa nemůže na věci nic změnit – to jen mrtví pomáhají mrtvým (Mt 8:21-22). Křesťan se však nemá podílet na skutcích mrtvých, nýbrž má zvěstovat království Boží (L 9:59-60). Ďábel je vládcem tohoto světa úplně stejně v nějaké vražedné diktatuře, jako je vládcem tohoto světa v jakékoli lidskoprávní demokracii. Nenechte se mást kulisami. Za kulisami totiž všude na tomto světě najdete skrytého ďábla (1 J 5:19).
Napsal jste:
„Kvůli tomuto závazku nemohl (silou) zabránit Pilátovým zločinům. Zločinům takových jako Pilát však zabránit chtěl. Byl si dobře vědom, že se to může povést jen tehdy, bude-li mezi lidmi solidarita (svornost, láska). Teprve poté se dokážou postavit zločincům, kteří je zotročují. Hlásáním solidarity Ježíš přetvářel (a přetváří) svět.“
To je Váš základní omyl, že si myslíte, že Ježíš přišel přetvářet svět. Ježíš ho však nepřišel přetvářet, ale přišel ho spasit (J 12:47). To znamená, že z lidí původně ze světa (J 8:23) činí pokáním a novým narozením (J 1:13) lidi, kteří již nejsou z tohoto světa (J 15:19; 17:14). Jinými slovy, Ježíš z mrtvých (Ef 2:1-3) činí živé (Ef 2:4-6). Svět bude opravdově přetvořen teprve po druhém Ježíšově příchodu, kdy stávající hříšný svět definitivně zanikne i se svým vládcem ďáblem (2 Pt 3:10; Zj 20:10.14-15). Bránit se násilím proti zločincům typu Piláta před tímto Ježíšovým návratem by jednak odporovalo Ježíšovým slovům (Mt 5:44; L 6:27-28), jednak by to nemělo smysl, poněvadž tito zločinci (2 Te 1:6) budou odstraněni a potrestáni Bohem až ve svůj čas s Ježíšovým návratem (2 Te 1:5-10). Do doby žně, což je skonání věku (Mt 13:39), se nemáme snažit protrhávat plevel zasetý nepřítelem – tj. ďáblem (Mt 13:28-30.39). Proto Ježíš ani apoštolové křesťany nikde nevyzývají, aby se postavili zločincům, kteří je zotročují. Ježíš nepřetváří svět, který je uchovávaný a střežený ke svému zániku a záhubě bezbožných lidí (2 Pt 3:7), ale vytrhává a přenáší kající se lidi z moci tmy tohoto světa do svého království (Ef 2:6; Kol 1:13).
Píšete něco o lásce. Jak se však ta Vaše láska shoduje s Vaší snahou postavit se proti zločincům, kteří lidi zotročují, když je dle Ježíšových slov máte milovat a činit jim dobře (L 6:27-29)? Máte evidentně značně zkreslenou představu o lásce, která jaksi nekoresponduje s láskou, kterou hlásal Ježíš.
pavel v
Pane Ašere,
podle vás je láskou milovat zločince zotročující člověka. Podle mě je láskou zastat se zotročeného proti zločinci.
Vaše názory jsou stále absurdnější. Nebudu už s vámi ztrácet čas.
P. Ašer
Ad pavel v
Proč se zde tedy vydáváte za křesťana, když Ježíšovy názory považujete za absurdní?
Byl to totiž právě Ježíš, kdo své posluchače vyzýval, aby milovali i zločince zotročující člověka:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a MODLETE SE ZA TY, KTEŘÍ VÁS PRONÁSLEDUJÍ…“ (Mt 5:44)
„ALE VÁM, KTEŘÍ SLYŠÍTE, pravím: Milujte své nepřátele. DOBŘE ČIŇTE TĚM, KTEŘÍ VÁS NENÁVIDÍ. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, MODLETE SE ZA TY, KTEŘÍ VÁM ČINÍ PŘÍKOŘÍ.“ (L 6:27-28)
Vy však tato jasná Ježíšova slova evidentně NESLYŠÍTE, resp. nechcete je slyšet, když si stále vedete svou scestnou rétoriku popírající výjimečnost Ježíšovy lásky. Láska, která se jen násilně zastává zotročeného proti zločinci, to je láska Spartakova, to je obyčejná lidská solidarita, která je dle Ježíšových slov běžná i u pohanů a hříšníků (Mt 5:46-47; L 6:33). Ježíšova láska však nepřemáhá zlo zlem jako Spartakus, nýbrž přemáhá zlo dobrem (Ř 12:21). Dokud nepochopíte a nepřijmete tuto elementární zásadu Ježíšova učení, nevydávejte se zde, prosím, za křesťana a nebalamuťte svým spartakovským tělesným smýšlením čtenáře.