Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Ž 14,2
Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
2P 3,18
Žalm nám nabízí představu Boha sledujícího lidi. Jsou pro něj důležití, jinak by jim nevěnoval svou pozornost. Mohl by sledovat život brouků nebo mezihvězdný prach, ale on si všímá lidí. Když už se rozhodl lidi sledovat, mohl by na nich pozorovat mnoho věcí. Měřit jejich teplotu, počítat návštěvnost jejich bohoslužeb nebo sledovat jejich pracovní výkon. Ovšem žalmistova představa toho, co Bůh hledá, je zcela specifická. Bůh si všímá rozumu. Rozum navíc definuje tak, že jeho projevem jsou otázky. Rozumný není ten, kdo si vždy ví rady a má odpovědi. Rozumný je ten, kdo se ptá. Zeptá se. Pak zmlkne. Otevře oči a našpicuje uši, jestli už nepřichází odpověď. Otevírá svou mysl tomu, co neví. Přistupuje ke světu, k druhým, a tedy i k Bohu, jako by oni věděli něco, co on neví.
Bože, co nevím a měl bych to vědět?
2K 4,1–5 * 2Tm 2,14–21
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
