Jejich odvrácení uzdravím, rád si je zamiluji.
Oz 14,5
S těmi, kdo pochybují, mějte slitování.
Ju 22
Vycházet s lidmi, kteří mají stejný názor nebo podobný náhled na svět jako já, to mi jde celkem dobře. Horší to je, když se s někým neshoduji. To se to ve mně všechno bouří, někdy se mi pění krev a držím se zuby nehty, abych toho člověka milovala nebo ho aspoň měla ráda. Jiné je to s vlastními dětmi. Ty mi oponují dnes a denně, a přesto je zas a znovu přijímám, vyslechnu je, vysvětlím jim svůj pohled na věc. Ony si to někdy udělají po svém, nedají na rodičovské rady, spálí se a přijdou třeba i s pláčem. Nevyháním je, povzdechnu si nad nimi, ale vědí, že mohou přijít a že je nevyženu pryč. Zrovna tak to dělá Bůh s námi, jedná s námi jako se svými dětmi. Jeho náruč se nám otevírá i dnes, můžeme do ní běžet s důvěrou, že nás přijme, zahojí naše zranění, odpustí naše selhání. Bůh nás nevyžene ven, ale nevyžene ani našeho bratra, sestru nebo třeba souseda, který mi pije krev s harampádím, jež skladuje na své zahradě – a já se na to musím koukat.
Bože, děkuji ti, že miluješ bez rozdílu, že mne přijímáš a odpouštíš mi každý hřích. Prosím tě, dej mi sílu milovat i ty, kdo mi nejsou blízcí, a vidět je těma tvýma očima.
Fp 1,19-26 * Mt 21,28-32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
