Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Ž 8,2
Se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno.
L 1,49
Znáte ten pocit. Díváte se na noční oblohu, horskou scenérii či na zbarvenou podzimní krajinu a oněmíte úžasem. Stejně tak král David žasne nad Božím majestátem. Když se zahledíme na krásu stvoření, musíme se před Hospodinem sklonit ve chválách a vyjádřit své niterné city, úctu a obdiv. Připadáme si tak bezmocní… A právě zde se setkáváme s paradoxem. Pán Bůh se ve své vznešenosti sklání se soucitem a slitováním k ubožákům a nuzákům a pozvedá je z prachu. Ponížené od své vznešenosti neodhání, naopak. Přeje si, aby s ním přebývali. Tak jsme Boha poznali v Pánu Ježíši Kristu.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že ses ze svého vznešeného majestátu sklonil i k nám, hříšným. Vážíme si toho a chceme tě oslavovat.
Mt 18,15–20 * 1Kr 12,20–32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
