Má spása a sláva je v Bohu.
Ž 62,8
A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“
L 8,48
Sláva je opojná – člověk jako by světu vládnul, je ale také pomíjivá – jako by vítr vanul. Spásu zase teď prožívat nejde – až na konci s Kristem přijde. Prchavá sláva i věčná spása – jaký to rozkol, i tak to obojí v něm pevně stojí. Nejen sláva a spása, ale také důstojnost spočívá pevně v Bohu. Proto i když člověk klesne hříchem, zůstává nadále člověkem. Vždyť Bůh nám lidství dává, ta lidskost se v nás pak pramenem stává a ten pramen ke spáse vyvěrá. Lidskost? Zralé lidství. Měřené Kristovou plností. A v čem spočívá – ta plnost Kristova? Bůh tak svět miloval, že nám tajemství svého záměru v Kristu poznat dal – nad světem se slitoval! Milosrdenství – v tom spočívá Kristovo lidství.
Kriste, i když vím, že selhávám, děláš mě člověkem a mohu důstojně žít.
Mt 18,1–6 * Mt 6,5–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
