Nebesa vypravují o Boží slávě.
Ž 19,2
Poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.
Zj 14,7
Nebesa vyprávějí o Boží slávě – tak začíná hymnus o Boží velikosti a slávě. Je však potřeba řeči nebes rozumět. A to není samozřejmé. Vesmír je dnes především předmětem vědeckého zkoumání. Astrofyzikové odhalili už mnohé zákonitosti a chystají se na další. Víme, kdy vesmír vznikl a kdy asi zanikne. To jsou holá fakta, ta o slávě Boží nemluví. Zaslechnout hymnus o Boží slávě je něco jiného. Potřebujeme se znovu naučit žasnout.
Krása modré oblohy i noci plné hvězd uvádějí člověka v úžas. Stejně tak snímky vzdálených vesmírných objektů. Užaslým a pokorným srdcem můžeme zahlédnout svědectví o Boží slávě a velikosti i při pohledu do dalekohledu nebo do elektronického mikroskopu. Jak je to velkolepé! A to všechno učinil náš Bůh i pro mne! Poklekněme a klanějme se.
Hospodine Bože, tobě patří všechna čest i sláva, neboť všechno jsi učinil krásně a moudře.
Sk 15,22–31 * Joz 6,1–10
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
