Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou.
Ž 143,5
Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
L 1,54–55
Hospodin jako živoucí Bůh mnohokrát prokázal svou moc. Přesto se jím vyvolený národ často nacházel na scestí, často ve své víře pochyboval a potřeboval další důkazy. Tak jako žalmista a my všichni. Hospodin však nezapomíná na zaslíbení daná předkům, zvláště Abrahamovi, že v jeho potomstvu budou požehnány všechny národy země. Svým nejmocnějším skutkem spásy v Ježíši Kristu se ujímá především tohoto svého vyvoleného služebníka. Ne pro zásluhy Izraele, ale pro slitování a milosrdenství Boží. Boží milost je tak veliká, že zasahuje všechny lidi, celé národy. Tedy i každého jednoho z nás dnes. Je zde však podmínka: člověk musí pozvání a Boží milost přijmout.
Hospodine, děkuji, že jsi pozval i mne; pomoz mi, abych si byla vědoma toho, že potřebuji tvé milosrdenství.
1Te 2,13–20 * J 14,15–21
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
