Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti udělil.
Dt 16,17
Vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.
2K 8,12
Slovní spojení „každý přinese, co může dát“ a „vždyť je-li zde tato ochota“ naznačují dobrou vůli a touhu dávat. Je to jakýsi kruh plnosti a požehnání, kde iniciátorem veškerých darů a dobra pro náš život je samotný Bůh, člověk pak je jimi (často nezaslouženě) zahrnován a ideálně se stává zářičem této Boží lásky v ochotné službě druhým a v oddaném odevzdávání „toho mála, které mu bylo dáno“, zpět svému Tvůrci. Z Boží strany je to dokonale fungující mechanismus, obnovující se každý den. Kristova oběť pak představuje největší dar člověku; on sám se stal chudým, abychom my zbohatli a získali věčné dědictví. Není to ten nejpádnější důvod k odevzdání celého svého já?
Děkuji ti, Pane Ježíši, za veškerá obdarování duchovních i tělesných darů. I já chci přinášet vděčnou, tobě i lidem milou oběť každý den.
1Te 5,(1–3)4–8 * Iz 59,15b–21
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
