Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.
Ž 48,10 (K)
Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě.
Sk 3,1
Rozjímání uprostřed chrámu na nás působí jako meditování, ale možná je to spíše rozebírání, rozvažovaní a v našem případě přemýšlení speciálně nad Božím milosrdenstvím. Má smysl přemýšlet o Bohu i o Božích činech, a to i když se Bůh zdá nepochopitelný a jeho činy nad náš rozum. Je to zdravé, smysluplné. Dozvídáme se tak hodně sami o sobě. Chápeme lépe svoji situaci, dochází nám situace našich bližních. Boží přítomnost nás vede k relativizaci našich zatuhlých přesvědčení a hodnot, jeho milosrdenství nás vyzývá, apeluje na nás, na naši ochotu překročit naši upjatost na spravedlnost. Milost přesahuje spravedlnost, nepopírá ji, ale je nejvyšším stupněm spravedlnosti.
Pane, ať přemýšlíme o tvé nepochopitelné lásce ve svatyních tobě zasvěcených, v chrámu přírody i uprostřed naší všednodennosti.
Sk 15,4–12 * Sk 17,1–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
