Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
Ž 25,16
Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“
J 5,7–8
Častokrát se cítím jako žalmista. V životě se mi nedaří a já tuším, že jsem se Hospodinu vzdálil. Snad se chovám špatně ke svým blízkým, jsem zaměřen jen na své zájmy, propadám nějakým neblahým závislostem. Snad trávím moc času u telefonu nebo na sociálních sítích. Roste ve mně napětí, jsem neklidný, snadno se rozčílím. Kde jsou příčiny? Leckde. Možná jsem přestal mít kontakt s Bohem v modlitbách a zanedbal jsem čtení Bible. Snad jsem si pustil do života něco, co na mně leží jako těžká deka. A pak jsem propadl pocitu: Jak je kolem mě všechno zlé! Tíží mě samota a pocit zbytečnosti. Tak ke mně, Hospodine, obrať svou tvář. Prosím. Nemám nikoho – jen tebe.
Budeš-li mít na zřeteli nepravost, neobstojím, Hospodine. Ale u tebe je odpuštění. Tak vzbuzuješ bázeň.
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
