Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.
Ž 145,15–16
Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je víc než pokrm a tělo než oděv. Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
L 12,22–24
Když přijdou moji kolegové do práce, bývá jejich první starostí, co si objednali k obědu, a objednávka na další den. Když se mě zeptají, co mám objednáno já, většinou nevím. Často si odpoví sami: „Ty jsi vlastně zaměřený na jiný pokrm.“ Ale já se těším vždycky i na jídlo, co mám před sebou na talíři. A vážím si těch, kdo ho pro mě připravili. Obojí je pro mě posilou. Na duchovním pokrmu si také pochutnám. Za vším vidím Boží ruku, ale děkuji i za tu lidskou, která se pro mě hodně napracovala, abych si pochutnal, ať je to ruka mojí manželky, nebo někoho jiného. Je to někdy velká starost, zajistit vše tak, aby byl život plně zabezpečen. Pán Bůh ze mě nechce mít povaleče, ale člověka, který se takovými starostmi nenechá ničit.
Pane, proměň moje starosti o živobytí ve zkušenost víry.
1K 14,6–9.15–19 * Da 12,1–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
