Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba.
Da 9,7
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar.
Ef 2,8
Cesty člověka bývají někdy kruté a hodně složité, zdají se být bezvýchodné. Ale v žádném případě člověk není zcela bez možností, kam se vrtnout a kam obrátit. Pořád člověku zůstává možnost vnitřního ztišení, prosby o očištění, prohlédnutí a povzbuzení jako cesta směr budoucnost, která přece jenom může skončit tam, kam člověk usiluje dosáhnout: do spravedlivé a konejšivé náruče Boží. Existují dva termíny, které na první pohled vyjadřují totéž, ale rozdíl mezi nimi je obrovský jako celý vesmír: optimismus a naděje. Optimismus je přesvědčení, že všechno dobře dopadne. Naděje je víra, že já sám se sice musím snažit, co mně moje síly dovolí, aby to dobře dopadlo (i když občas to dopadne až hanba), ale dobrý výsledek nezáleží na mně. Nemusíme být optimisté, ale nikdy se nesmíme vzdát naděje. Naděje, která je jenom v Panovníku Hospodinu.
Díky, Pane, za všechny nezasloužené dary.
L 5,1–11 * 1K 1,18–25 * Ž 73
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
