Nermuťte se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše.
Neh 8,10 (K)
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci: (…) máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
2K 6,4.10
Každý z nás někdy zažil pocit, že mu docházejí síly. Příprava na zkoušky, manuální práce, starost o děti, péče o nemohoucí. To všechno a ještě mnoho jiného způsobuje stres a únavu. Někdy se v modlitbě obracíme k Pánu a plni negativních pocitů ho prosíme, aby nám ubral z toho všeho. Doufáme, že on nás ve své slitovnosti zbaví starostí nebo je alespoň umenší. Ale nebylo by lepší prosit o více energie k učení, více síly k náročné práci, více trpělivosti k výchově, více lásky k těm nejslabším? On přece chce, abychom to činili. A abychom při tom nezapomínali na něj i na své sestry a bratry.
Pane vesmíru i lidí, dokonalý a slitovný Hospodine, děkuji ti, že mi dáváš sílu, přestože často klesám na mysli. Prosím tě i za všechny ostatní tvé děti: ať je síla darovaná tebou naším motorem.
J 2,1–11 * 1K 2,1–10 * Ex 33,18–23
