Hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky.
Dt 32,39
Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Ř 14,8
Jsme v Božích rukou. Není jiná možnost. Nepatříme sami sobě, ale Pánu Bohu. Co to znamená? Máme začít křičet a protestovat proti omezování osobní svobody? Nebo máme všechno nechat plynout a spoléhat na Pána Boha, že se postará, když jsme v těch jeho rukou? Můžeme se ale také ptát, jaké ty Boží ruce jsou. Jsou to ruce, které pevně tisknou a nedovolí nadechnout se? Ne. Jsou to ruce, které tvoří. S láskou proměňují svět v dobré místo pro život. Jsou to ruce, které proměňují každého z nás, abychom se i my stali Božím obrazem, tedy laskavými, svobodnými a odpovědnými lidmi.
Pane Bože, děkujeme, že smíme být tvoji. Děkujeme, že nás držíš, podpíráš a vedeš.
L 2,22–40 * 1J 1,1–4 * Iz 49,13–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
