Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.
Lv 26,12
Zvěstujeme i vám, abyste se podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná.
1J 1,3–4
Jednou se Bůh procházel po zahradě za denního vánku a hledal člověka. Člověk nikde. Byl totiž schovaný, protože předtím udělal něco, co neměl. Stalo se to prý dávno – anebo se to možná děje pořád. Bůh vstupuje do světa a dá mu práci člověka najít, zavolat ho tak, aby člověk vylezl ze svých skrýší a mohli být spolu. Možná máme různé důvody, proč být schovaní. Postupem moderního věku jako bychom byli víc a víc někde zalezlí. Ale Bůh se snaží znovu a znovu. Když pomyslíme, kam všude byl Ježíš ochoten za člověkem zajít, aby ho zavolal: od rybářských sítí, z celní kanceláře, ze zavřených domů, ze smutků, ze tmy smrti… Je místo, kde by nás nehledal? A to jen proto, abychom mohli být spolu: on, náš Bůh, a my, jeho lid.
Pane, chceme být tvoji. Hledej nás a buď s námi.
Mk 7,31–37 * Sk 9,1–20 * Iz 29,17–24
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
