Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.
Iz 60,2
Jakž odešli od nich andělé do nebe, pastýři řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.
L 2,15 (K)
Světlo a tma. Čeho je víc? Co vítězí? Tmy okolo nás je jakoby čím dál víc. Dokonce se bojíme, že nebude čím svítit. A že nás říše tmy, které znovu a znovu útočí, přemohou. Dnes zapalujeme čtvrtou svíčku – kolik světla dodá? Když odešli andělé od pastýřů, asi zmizela i ta nebeská záře. Ale světlo už ze světa nezmizelo. Září od oné betlémské noci, kdy Bůh přišel mezi nás ve svém Synu, a od nedělního rána, kdy Bůh svého Syna vzkřísil z mrtvých, do všech temnot – i do těch nejtemnějších končin šeré smrti. Zbavuje strachu a naplňuje radostí. Svítí na cestu, pozvedá na nohy. Pojďme za tím světlem, vypravujme o něm, nenechme si pro sebe tu radostnou zvěst – jako si ti pastýři nenechali pro sebe, co viděli a slyšeli v Betlémě.
Bože, dej, ať tvá sláva prozáří sváteční shromáždění po celém světě.
L 2,1–20 * Lv 4,4–7 * Iz 9,1–6
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
