Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku!
Ž 142,4
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.
2K 1,3–4
V bolesti, osamění či zoufalství voláme k Bohu. Když jsme sraženi, na duchu skleslí, hledáme Hospodina a křičíme k němu. V bolesti a beznaději s Bohem vedeme rozhovor, až na pokraj agónie.
Pramálo sebevědomý Mojžíš upadá do skleslosti před tíží úkolu, který mu Hospodin svěřuje, apoštol Petr je zdrcen svým vlastním selháním, když zapře svého Pána, a sám Spasitel světa na kříži klesá na duchu ve výkřiku: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
V okamžicích skleslosti je Bůh nejblíže: Mojžíš se stane nástrojem vyvedení z porobenosti, zdrcenost Petra je začátkem nepřemožitelné církve a Kristův kříž je znamením vítězného vzkříšení.
Pane, buď se mnou, když jsem skleslý, buď se mnou na mé stezce, kterou znáš nejlépe, neboť ty sám jsi jí už šel v bolesti přede mnou.
Mk 10,35–45 * Žd 5,(1–6)7–9(10) * Ž 102
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
