Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ On však řekl: „Přineste mi je sem!“
Mt 14,17-18

Pro náš národ je asi celkem snadné představit si, jak se cítí utiskovaný. Po většinu existence státu jsme byli někým utiskováni. Zmar, strach, nejistota. Přes to všechno se nám podařilo zlomit okovy útisku a dostalo se nám práva. Teď mnohdy zavíráme oči před těmi, kdo se dnes snaží prolomit další okovy útisku. Bojíme se? Nikdo z nás se nemusí bát. Žalmista nás uklidňuje, říká, že Bůh se vždy postaví na stranu těch, kdo trpí. Modleme se sami za sebe i za trpící. Modlitba má totiž na člověka zvláštní vliv. Nejen že je to nejniternější rozhovor s Bohem, ale otvírá také lidská srdce. Člověk, který se modlí za druhé, se stává tím, kdo dopomáhá k právu a sytí hladové. Modlitba z nás dělá Boží nástroj, který rozbíjí pouta útisku.
Pane, otevři naše srdce své lásce a dej, abychom ji dokázali šířit dál.

Zj 5,6-14 * Sk 2,29-36