Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
Ž 9,19
Pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.
1Te 4,17-18
Víra v Boha pomáhá žít. Bůh není nějaký nehybný princip upevněný na zdi obzoru, na který si můžete pověsit šaty nebo lano. Je to účastník rozhovoru, o kterém nemůžete vědět, kam až vás povede. Tam, kde se vám před souhlasem s jeho přítomností ani nezdálo, že půjdete. Míra naší žádosti je to, co on dává. Je potom lehčí žít, nebo těžší? Nevím. Ten, kdo by četl Kristova slova odkazující na Izajáše: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ a těm slovům by nerozuměl, byl by z nich jen zmatený a vystrašený. Hledal by všelijaké omluvy, aby si to nějak zdůvodnil. Tyto výroky jsou nepříjemné pro toho, kdo do nich nedostane světlo a nezačne je plnit následováním Krista.
Otče, děkujeme, že jsi na svět poslal svého Syna, který se nám stal bratrem a cestou. Prosím, dej, ať dokážeme tvého Syna následovat a jeho pozemský život je pro nás stále přítomnou stopou tvé nekonečné lásky.
Žd 13,17-21 * 1Te 4,1-12
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
