Když Hospodin navracel sionské zajatce, zdálo se nám to jako sen.
Ž 126,1 (B21)
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
Mk 16,9–10
Ano, Hospodin se smilovává. Nad svým vyvoleným národem, ale stejně tak i nad každým z nás. Smilováním nad našimi hříchy drží Kristovu církev. A smilovává se i ve chvílích, kdy máme všechno za ztracené a nečekáme už nic, protože nevidíme východisko. To je zkušenost víry, která nás nese a nevěřícím je k neuvěření. Snad i tu platí slova svatého biskupa Augustina: Nesnaž se porozumět, abys uvěřil. Snaž se uvěřit, a porozumíš. Ale co je důležité – o jeho smilování přece víme každý den, vždycky ráno, když se probudíme a jsme na světě pro další den.
Pane, děkujeme ti za dar pokory, za to, že můžeme svůj život vnímat jako dar, který obnovuješ každý den – pro nás a pro úkoly, které před nás stavíš. A kvůli kterým nás tu necháváš naživu.
L 24,36–47 * J 21,15–19
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
