Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Ž 139,23-24
Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.
Jk 3,13
Žalm 139 je svědectvím o tom, jak dokonale zná Hospodin stvoření, své dílo, v tomto případě člověka. A člověk, žalmista, si toho je dobře vědom. A přijímá fakt Boží vševědoucnosti veskrze pozitivně. Tedy nikoli s obavou vyplývající z našich lidských zkušeností – například se strachem ze „sledování Velkým bratrem“, z odposlechů a případného zneužití citlivých informací – ale naopak s důvěrou, že život v „Boží režii“ a s Bohem bude požehnáním. S důvěrou, že nám Bůh ony citlivé údaje nastaví jako zrcadlo pro nás samotné – abychom viděli, jakým směrem se dále ubírat, o co usilovat, abychom zbytečně neničili sebe ani své blízké. Abychom lépe rozeznali, co je moudré a rozumné.
Bože, prosím, buď mým průvodcem na cestách života, ukaž mi. která vede k věčnému a dobrému.
Př 9,1-10 * Jk 1,1-12
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
