Jsem uvězněn, nemám východiska. Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal.
Ž 88,9–10
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
J 17,15
Popravdě řečeno, není „vždy veselo“, jak se zpívá v jedné křesťanské písni. Můžeme být sevřeni úzkostí, trápí nás bolest těla či duše. A ne vždy za to někdo konkrétní může. A navíc ani nevidíme žádné řešení. Alespoň tak se nám to v dané chvíli jeví. A co je nejhorší, voláme, modlíme se, a nic se neděje. To i žalmista zažil mnohokrát ve svém životě a také nejeden křesťan by mohl vyprávět o svých zápasech. Nepřehlédněme, že se přesto nevzdává, volá, modlí se. Ke komu jinému by mělo smysl volat než k našemu Otci v nebesích. Je-li jaká naděje, je právě v tom, že Bůh o nás ví a není mu to jedno.
Pane Bože, děkuji i za chvíle, které opravdu nemám rád. Když se pak opět vyjasní, smím přece vidět zase o něco více z tvé velikosti a lásky.
Fp 4,8–14 * 2K 7,5–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
