Na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Ž 38,23
Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha.
L 18,40–43
Zvolání žalmisty v závěrečném verši tohoto žalmu je pro mě stále znovu inspirující. Žalmista prochází těžkým obdobím. Má pocit, že se na něj Bůh zlobí, je na pokraji smrti, cítí svou vinu, není na tom dobře ani psychicky. Je otupělý, zdá se mu, že se od něj všichni odvrátili. Přesto má odvahu volat k Bohu a prosí ho o pomoc. Neznáme to i my? Někdo tomu říká „den blbec“, a trvá-li to delší dobu, můžeme skončit v apatii a zlobit se na sebe. Přesto právě v tomto čase Hospodin čeká, zda ho oslovíme, zda ho požádáme o pomoc. Pak se nás může zeptat: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Pokud jsme upřímní, naše žádost může být vyslyšena. A pak je zde prostor pro vděčnost.
Pane, prosíme, ať právě ve chvílích, kdy se nám nedaří, dokážeme pomoc hledat u tebe.
1J 5,1–5 * Ko 1,21–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
