Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel, vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“ Mé právo je však u Hospodina, u mého Boha je má odměna.
Iz 49,4 (B21)
Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
L 5,5
Zamýšlíme se nad veršem z tzv. druhé písně o Hospodinově služebníku. Pro text je typické, že se vyjadřuje v 1. osobě. Celá píseň se týká Božího povolání. Ten, kdo je zde povolán jako Hospodinův služebník, cítí svou nedostatečnost, má pocit, že jeho dosavadní snažení je zcela nicotné. Takto se v konfrontaci s Božím povoláním cítily i veliké postavy Izraele, Mojžíš či Elijáš. Jsou zoufalí z tíhy Božího nároku na svůj život. Přesto vnímají, navzdory pocitu nedostatečnosti, že Bůh je ten, kdo rozhoduje o úspěšnosti jejich snah. Ti, které máme sklon hodnotit jako neúspěšné ztroskotance, mohou být z Božího úhlu pohledu viděni zcela jinak. Můžeme tedy být svobodní od diktátu různých našich malých dočasných „módních“ trendů.
Děkujeme ti, Bože, že úspěch našich snah nezáleží na lidském hodnocení, ale na tobě.
Ř 12,9–16 * Žd 13,1–6
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
