Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
Ž 30,3
Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
Žd 5,7
V okamžiku, kdy stojí Izraelec před Boží tváří, má vzpomenout na toho, který nejen Davida, ale i další své vyznavače „vytáhl z hlubin“, „vyvedl z podsvětí“, „zachoval při životě“ a „nedopustil, aby se nad ním jeho nepřátelé radovali“. To je důvod Hospodina vyvyšovat a slavit, neboť „jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život“.
Nepřátelé se radují, když je jejich bližní na pokraji zničení. Považují to za důkaz, že dotyčný člověk stojí na špatné straně, že jej Hospodin opustil. Velmi se však zmýlili a tímto úsudkem se sami stavějí proti Hospodinu. Jejich zkáza se stává neodvratitelnou. Nedokázali včas rozpoznat, že Bůh se svého milého zastane.
Nebeský Otče, připomínáme si životní situace, kdy jsi nás zachránil a vyvedl z hlubin. Vzdáváme ti chválu.
J 14,15–21 * J 15,9–17
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
