Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
Ž 13,2
Ježíš hlasitě vykřikl: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Mt 27,46 (B21)
Být bez Boha je jako procházet hustým černým lesem. Ne takovým, jaké máme dnes, přehledným, vysázeným, ale jít lesem, kde je tma, vzduch je těžký a vše kolem tlí. Temný organismus sám pro sebe. I Jeníček s Mařenkou se tehdy jistě ptali, proč je táta opustil, proč zůstali sami. Teď je to na nich, půjde jim o život, nikdo jim nepomůže, ale nakonec to zvládnou a z lesa vyjdou. Dostali se do té situace vlastní chybou? Jaká je v tom spravedlnost? Nebylo by lepší zůstat doma na zápraží? Může na sebe člověk v hloubi lesa upoutat Boží pozornost? Někdy musíme i my, stejně jako Kristus, projít temným lesem.
Pane, prosíme tě, pomáhej nám přežít ten čas.
Ga 2,16–21 * Mk 10,46–52
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
