Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím.
Ž 31,10
I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.
Mt 8,25–26
Bůh je naše nejposlednější útočiště. Tohle žalmista rozpoznává velmi dobře. Nám to připomíná, abychom věděli, kam se obrátit v době svého soužení. Tam, kde selžou i ti nejbližší (a právě tak to žalmista prožívá), Bůh od nás nikdy natrvalo neodvrátí svou tvář. Nemusí se slitovat. Ale chce. Hospodin je plný milosrdenství a srdcem zkroušeným nepohrdá. Když si přiznáme, že si nemůžeme nic vynutit, můžeme se upnout k naději, že Bůh se nad námi chce smilovat a dokáže vstoupit se svojí pomocí i do našeho největšího soužení. Bůh má řešení pro každou situaci, a tak má smysl se na něj obracet i tehdy, když nám náš lidský rozum žádné řešení nenabízí. Ba dokonce právě tehdy je potřeba obracet se k Hospodinu, který v každém soužení otevírá cesty k dobré budoucnosti.
Hospodine, skloň se k nám ve svém milosrdenství a vstup do toho, s čím si nevíme rady.
Zj 21,10–14. 21–27 * Iz 40,12–31
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
