I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2,7
Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Ef 2,10
Život je dar. To Bohu vděčíme za život. Nevznikli jsme slepou náhodou, ale z Božího záměru. Proto má lidský život od samého prvopočátku smysl a cíl, i když tělesnou podstatou jsme přízemní. Člověk, hebrejsky adam, je z půdy, hebrejsky adama. Původem jsme tedy zemití. Jazyk zde připomíná práci hrnčíře, když formuje hlínu. To nás vede k pokoře. Uvědomujeme si svoji křehkost, svá omezení, svou závislost na svrchovaném Bohu. Jsme v jeho rukou. Poté co Stvořitel neživou hmotu zpracuje, vdechne jí život. Ten, který je život sám v sobě, dává život i nám. Nejsme jen shlukem atomů a molekul, svůj život máme od Boha. To nás naplňuje vděčností vůči Bohu a úctou k životu vlastnímu i životu druhých.
Pane, díky za dar života. Prosím, uč mne vážit si života svého i životů druhých. Dej, ať z tvé milosti mohu naplňovat tvůj záměr, který se mnou máš.
Zj 19,4–9 * J 6,22–27
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
