Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Ž 121,3
Čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.
1K 1,7–8
Už vám někdy uklouzla noha? Nepříjemná představa. Když Židé putovali do Jeruzaléma, byli vystaveni nelehké cestě. Uklouznutí v nepřístupném terénu pouště, kde byly nebezpečné srázy, mohlo znamenat i smrt. Tento žalm poutníkům připomíná, že je tu Hospodin, který nedříme. V náboženském smýšlení tehdejšího lidu má toto vyjádření silnější význam než dnes, a to proto, že staví do kontrastu Hospodina a přírodní božstva okolních kmenů. Podle jejich představ „přírodní bohové“ v období vegetačního klidu spí někde v podsvětí. Hospodin je jiný, on nemusí být probouzen jarními slavnostmi a také na podzim neusíná. On je aktivní Stvořitel a udržuje svět. A tak má poutník naději na ochranu v každém čase.
Všemohoucí Bože, děkujeme ti, že jsi větší než lidské představy o tobě a že svůj lid mocně chráníš.
Mt 6,25–34 * 1P 5,5b–11 * Gn 2,4b–15.18–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
