Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
Ž 41,5
Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo.
1K 15,9–10
V dětství a mládí si člověk ve své přísné spravedlnosti uvědomuje především chyby těch druhých. Až časem mu začíná docházet, za co může také on sám. Když pak opravdu dospěje, začne druhé chápat a také si uvědomovat, kdy jim on sám ublížil. Víra do tohoto procesu vnáší rozměr milosti – tedy odpuštění a možnost, že právě „problematické“ povahové vlastnosti se transformují do nejsilnějších stránek člověka. Vypadá takto Hospodinovo uzdravení?
Děkujeme za tvou milost. Chceme ji projevovat také druhým; prosíme, pomáhej nám při tom.
Sk 18,1–11 * 1K 11,17–26
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
