Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.
1S 3,19
Kdo slyší vás, slyší mne.
L 10,16
Samuel, toť jméno, které mluví; znamená zaprvé „Slyší Boha“ (následování), zadruhé „Bůh slyší“ (modlitba) a zatřetí „Slyš Boha“ (kázání). V jediném jménu je shrnuto, co je podstatné pro duchovní život; kdo takhle žije, „roste a Hospodin je s ním“. ALE to přece neznamená bezhříšnost a morální bezúhonnost (mohli bychom se třeba ptát, kde Samuel přišel k synům, ač neměl manželku), nýbrž neprosazovat sebe (což je sebestřednost), ale dávat prostor Bohu, aby jednal – tedy naše ospravedlnění. Všimněme si: Samuelovo slovo se neztrácí a má hodnotu jen jako zakotvené ve slově Božím, jen když je Božím slovem.
A právě sem míří novozákonní heslo, nikoli moralisticky, ale realisticky. (Připomínám, že i Ježíš „rostl v síle a moudrosti.“)
Pane Ježíši, dej, ať tvým slovem rosteme.J 8,31–36 * 1J 5,13–21
