Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu.
Iz 61,1
Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.
Ga 5,1
Dnešní čtení z proroka Izajáše nás přirozeně zavádí i do děje evangelia. Do chvíle, kdy Ježíše na začátku jeho činnosti všichni chválili – až do té doby, než přišel do Nazareta, kde vyrostl. V sobotu v synagóze ale přečetl právě tento verš z proroka a kázal na něj tak, že všichni byli naplněni hněvem a chtěli jej shodit ze skály. „Což to není syn Josefův?“ Podobnou otázku si jako křesťané už neklademe, ale přesto stále cosi zásadního visí i mezi námi a lidmi kolem nás. I my že bychom měli jít za Ježíšem a přinášet radostnou zvěst? Vždyť žádný prorok není vítán ve své vlasti a lidé o evangelium dnes moc nestojí. Nikdo se sice na nás nehněvá, ovšem do propasti nás vrhá lidská lhostejnost a nezájem. Náš Pán nás však upamatovává, že jsme i přes mnohé propasti povoláni k tomu, abychom byli nositeli evangelia ve slovech i skutcích.
Děkujeme, Pane, že jsi nás osvobodil; prosíme, dej nám sílu, ať tuto svobodu předáváme dál v radosti a jdeme za tebou.
Sk 16,23–34 * Sk 19,23–40
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
