Hle, snímám z tebe tvůj hřích a oblékám ti slavnostní roucho.
Za 3,4 (B21)
Milostí jste spaseni!
Ef 2,5
Druhá část verše z proroka Zacharjáše mě uvedla do střehu. Slavnostní roucho… Popravdě řečeno, nikdy to nebylo něco, co by mě přitahovalo. Obleky, kravaty a podobná „slavnostní roucha“ ve mně vyvolávala pocit formalismu a jakési etikety, pod níž se schovávala skutečná podstata, která nebyla moc přitažlivá. Tady se ale děje něco jiného a klíčové je zřejmě to, kdo obléká. Akční scéna popsaná prorokem vrcholí úkonem, který komentuje Boží hlas. Dílo Ježíšovo, aplikované do života člověka, který se sám nedokáže zbavit hříchu ani nastartovat nový začátek! Začátek spontánního, vítězného pochodu bojující církve.
Střež mě, Bože, před veškerým formalismem a daruj mi otevřené, toužící a upřímné srdce.
J 4,5–14(15–18) * Sk 9,19b–31
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
