Rozpomeň se, Bože, na vyvolený národ, který jsi získal, pak vysvobodil, ujmi se dědictví.
Ž 74,2 (SNC)
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.
Mt 18,20
Kolik je na světě zla! Žalmista naříká: „Plno doupat násilí je v temných koutech země.“ A Bůh s tím nic nedělá! Ta Boží nečinnost nás mate, až ztrácíme chuť se modlit. A přece se umíme zmobilizovat a doslova křičíme k Bohu, když se nás zlo bezprostředně dotkne. Žalmista ovšem myslí především na ponížení druhého. Říká: „Na život svých ponížených nikdy nezapomeň.“ Vždyť když násilník někoho poníží, když učiní z člověka jen číslo nebo mluvící nástroj, je pošlapána samotná podstata lidství. Pak už nejde jen o pomoc v situaci ohrožení, ale o zachování lidské důstojnosti. A jelikož její podstata tkví v tom, že každý člověk je stvořen k Božímu obrazu, můžeme znovu a znovu volat: „Rozpomeň se na nás, Bože.“
Kriste, když mě ponižují násilníci, ponižují tak i tebe. Zasáhni proti zlu, vždyť jsi můj pastýř.
Sk 16,23–34 * Mt 6,1–4
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
