Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
Ž 3,6
Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.
Mk 10,15
Je večer, den před svatbou našeho staršího syna. Všechno je na ten zítřejší svatební den připraveno, nachystáno, jen já jaksi nemohu usnout. V hlavě mám tolik nezodpovězených otázek. Vychovali jsme našeho syna dobře? Není příliš mladý na to, aby se oženil? Neměla jsem mu raději říct, ať ještě počkají? Bude jeho manželství dobré? Vybral si tu správnou ženu? Bude dobrým manželem? Jak bude zvládat to osamostatnění a založení vlastního hnízda? Kdo mi na to vše odpoví? Kdo mi dá záruku, že bude dobře? Najednou slyším nějaké pípnutí v mobilu. Moje kamarádka si na mě v tuto noční chvíli vzpomněla a poslala mi zprávu: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet“ (Ž 4,9). Ano, Pane, to je to, co potřebuji, abych mohla v pokoji vstát do tak významného dne nejen pro našeho syna. Tvůj pokoj.
Díky ti, Pane, že v každém čase, kdy prožíváme různé starosti a pochybnosti, můžeme pokojně usnout a probudit se, protože jsi to ty, kdo nás vedeš i podepíráš.
Iz 7,10–14 * L 1,57–66
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
