Vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat.
Kaz 3,14
Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší.
Ř 11,29 (SNC)
K Pánu Bohu často přidáváme sami sebe. Projektujeme do něj svůj vnitřní svět, své hodnoty, logiku, své city i své ideály. Snadno pak uvěříme, že Hospodin má na věci podobný názor, jaký máme i my. Že nerozumíte?
Pokud je někdo svým založením perfekcionista, snadno pak uvěří, že i Bůh je perfekcionista. Pokud je někdo přirozený vůdce, kterého věci nenechávají v klidu, bude mít za to, že i Pána Boha tytéž věci nenechají v klidu. Pokud je však někdo flegmatik, bude si Boží jednání v téže chvíli představovat zase trochu jinak. Tak si vlastně potvrzujeme své vlastní názory, místo abychom se učili Hospodinu důvěřovat i ve věcech, které jsou naší přirozenosti cizí.
Svatý Bože, jehož velikost nedokážeme vystihnout, chraň nás před pokušením vkládat do tvých slov svou představivost.
Ef 1,11–14 * Sk 3,11–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
