Hlas veselí, hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kteří vybízejí: „Chválu vzdejte Hospodinu zástupů, protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.“
Jr 33,11
Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi?“
Mk 2,19
Jsme prorokem zváni k chvále, vděčnosti, radosti. Tedy ke kladnému pohledu. Radost je kladná emoce a postoj. Radostný člověk dokáže ve svém životě chápat věci ne jako samozřejmost nebo to, nač má právo, ale jako dary. „Děkuji“ – to je odpověď na dar, který přijímám. Tím darem můžeme rozumět jídlo, dům, práci, dobrou náladu, své děti, rodiče, svobodu, vzdělání, nadání, slunce, vodu. Záleží jedině na každém z nás, jak se na život a svět kolem sebe díváme. Mám zkušenost, že na lidech, kteří umí být v životě vděční, to je vidět. Jako by to měli napsané v očích, ve tváři, v držení těla. Sálá z nich nestrojená pohoda a spokojenost. Kolikrát třeba vůbec nemají to, co mám já. Jenom se umí z toho, co je a co mají, radovat.
Děkujeme za tvé milosrdenství již nám prokázané. Díky, že s námi bylo doposud a bude i ve dnech příštích.
Ř 9,14–23(24–26) * 1Kr 19,19–21
