Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá!
1Kr 8,57 (B21)
Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.
Mk 16,20
Šalomoun se modlí k Bohu a děkuje mu při slavnostním zasvěcení prvního chrámu v Jeruzalémě. Prosí Boha, aby byl se svým lidem i v budoucnu. Byla to velmi slavnostní chvíle. I my velice dobře známe radostné slavnostní chvíle. Známe ale i hodně smutné chvíle. Dnes si připomínáme 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Brutálním násilím tak 21. srpna 1968 skončilo Pražské jaro a všechny naděje na demokracii, svobodu a socialismus s lidskou tváří. Byl to den, kdy Hospodin jakoby opustil všechny, kteří doufali v lepší časy. Jak se na tyto události před padesáti lety díváme dnes? Dnes vidíme, že tanky mohly ukončit Pražské jaro, ale nemohly umlčet lidi, kteří touží po svobodě a po plném životě. Pán Bůh nás neopustí a dá nám i dnes sílu a odvahu žít naplno.
Hospodine, děkujeme ti, že nás neopustíš a že ti můžeme důvěřovat v radostných i v těžkých chvílích.
Mk 3,1–12 * 1J 2,12–17
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
