Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Iz 53,6
On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
1P 2,24
Bloudění po způsobu ovcí a chození po vlastních cestách je v křesťanské zbožnosti nejednou užíváno jako obraz pro lidskou svévoli a podléhání hříchu. Přirovnání je dobře biblicky podložené. V modlitbách je užíváme téměř doslovně, obvykle bez dalšího promýšlení. Při pohledu na zmučeného Krista na kříži jsme však najednou nuceni připustit, že to ovčí bloudění, to tvrdohlavé odbočování z Boží cesty lásky zasloužilo tak strašný trest. Pán Ježíš pochopil, že nic jiného než smrt hříchy ze světa nesprovodí. Místo nich tu však nezbylo prázdno, ale spravedlnost. Jeho spravedlnost je v sebeobětování za druhé.
Kriste, byl to náš trest, který jsi z nás sňal. Oslavujeme tě za tvou neskonalou lásku! A prosíme, kéž nás tvá spravedlnost provází navždy.
J 20,1–10 * L 24,36–49
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
