Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
Ž 102,28
Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
Zj 1,8
Proměny, změny v našem životě, to je něco, co si někdy velmi silně uvědomujeme. Díváme se na sebe do zrcadla a vnímáme určitou změnu. Procházíme různé fotografie z dětství a víme, že jsme se změnili. Rosteme, dospíváme, stárneme a ničím to nelze zastavit. To však nejsou jediné změny, které pozorujeme. Svůj zrak namíříme na lidi kolem nás. Na naše děti, naše rodiče, sourozence. I na nich pozorujeme, vnímáme, sledujeme změny. Nic není takové jako před deseti, dvaceti lety. A pak se obrátíme ještě jiným směrem. Na naše okolí. Nebo na naši krajinu, naše město, na náš sbor. Ani tam nenajdeme nic stejné jako kdysi. Je vůbec něco, co se nemění? Co nepodléhá času proměny? Co nestárne a neztrácí na své hodnotě? A najednou upřeme zrak na Hospodina a v pokoře a pokoji vnímáme, že on se nemění. Jeho slovo, zaslíbení, milosrdenství… On sám ve své podstatě.
Díky ti, Bože, že uprostřed různých proměn a nestálosti můžeme upírat svůj zrak k tobě, který se neměníš.
Zj 22,16.17.20.21 * L 1,39–56
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
