Denní zamyšlení úterý 23. července

Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas!
Ž 130,1-2

Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
Mt 14,27

Kdo z nás to nezná? Pocit, kdy se člověk cítí zcela sám, neslyšen, neviděn, v hlubině bezedné, padá a nebere to konce. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Nezáleží na objektivních okolnostech, tento pocit je bytostně lidský. A Pán Ježíš o tom ví. Ví, že pocitům beznaděje propadáme a propadat budeme.
Častá slova povzbuzení na mnoha místech v Bibli jsou darem a požehnáním. Někdy je ale tak těžké je slyšet, rozumět jim, přijmout je! Nechat Krista vejít a žádat o jeho sílu, která může zvítězit nad mou malomyslností, je znakem odvahy a víry.
Pane, buď stále se mnou, neopouštěj mne prosím na žádném kroku. Dej mi prosím sílu, ať neklesám na mysli. Odevzdávám ti svá trápení, proměň je prosím ke své slávě.

Ř 9,14-26 * Mt 5,38-48

 

Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář