Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Ž 25,11 (K)
Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“
Mk 2,5
V dávných dobách byli věřící přesvědčeni, že za každou překážkou v lidském životě stojí hřích. Od hříchu pak dokáže osvobodit jen Bůh. Odpustit pro své jméno znamená zachránit ztraceného. Bolesti, problémy, nemoci a různé jiné nepříjemné situace, které nám komplikují život, nemusí být ve skutečnosti něčím špatným. Pokud budeme naslouchat okolí i svým instinktům, zůstaneme pokorní a otevření Boží vůli, pak pro nás tyto zkušenosti mohou být prospěšné. Přijetí toho, co je pro nás těžké, vyžaduje velkou důvěru, pokoru a často až nadlidské úsilí. Takovým přijetím otevíráme prostor pro dotek něčeho, co nás převyšuje, a Bůh doplní to, co už není v našich silách.
Hospodine, veď nás k pokoře, lásce a porozumění všemu, co nás obklopuje.
Ř 15,7–13 * 1Tm 4,12–5,2
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
