Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý? Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Jb 9,2.3
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“
Mk 12,32–34
Jak obstojím před Bohem, jaký bude jeho soud nade mnou? To je jedna z ústředních otázek nejen reformace, ale i celých dějin obecné církve. Měli bychom si uvědomit, že naprosto rozhodující v této otázce je naše víra, že Bůh nás neopouští a že ve víře se nám dostalo velkého daru. Tento dar ovšem zcela mění náš přístup k bližním, k celé společnosti, k celému lidstvu. Věříme-li v zaslíbení, jsme jiní. To, co konáme, nečiníme proto, abychom před Bohem dosáhli spravedlnosti, ale proto, že jsme uvěřili. Stáváme se jeho vyslanci ve světě, kde je naší povinností vydávat svědectví o jeho spravedlnosti. Jsou okamžiky, kdy je to pro nás velmi těžké. Často jsme malověrní a domníváme se, že si vylepšíme „profil“ tím, že budeme konat skutky. To je velký omyl. Stejně jako je víra bez viditelné proměny a skutků mrtvá, tak jsou i pouhé skutky málo.
Dej, Bože, abychom měli dost síly vydávat svědectví o své víře a zvěstovali tak tvou moc ve světě. Abychom čerpali sílu jen v tobě, prameni plného a skutečného života.
Ř 13,1–7 * Jr 25,1–14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
